Mnoho odpovědí na své otázky získáte v archívu starších diskuzních fór webu, pro toto téma zdeUž dlouho tuším, že jsem asi lesba. Poprvé mě to napadlo, když jsem se ve dvanácti platonicky zamilovala do své učitelky. Tehdy jsem si říkala, že je to blbost a že mě to určitě přejde. Ve třinácti jsem si nechala narůst vlasy, aby si mě lidé přestali plést s klukem. Ve čtrnácti jsem si začala všímat kluků a hodnotit je tak, jak to dělají heterosexuální holky. Jenže vždycky se objevila nějaká holka, v jejíž přítomnosti jsem se cítila nejistě a kterou jsem nenápadně sledovala.
Už dlouho tuším, že jsem asi lesba. Poprvé mě to napadlo, když jsem se ve dvanácti platonicky zamilovala do své učitelky. Tehdy jsem si říkala, že je to blbost a že mě to určitě přejde. Ve třinácti jsem si nechala narůst vlasy, aby si mě lidé přestali plést s klukem. Ve čtrnácti jsem si začala všímat kluků a hodnotit je tak, jak to dělají heterosexuální holky. Jenže vždycky se objevila nějaká holka, v jejíž přítomnosti jsem se cítila nejistě a kterou jsem nenápadně sledovala.
Teď je mi skoro osmnáct. Na začátku letošního léta jsem si ještě pořád myslela, že nejsem lesba. Pak ale přišel tábor, kam jsem jela jako vedoucí. V podstatě se na něm nemělo nic stát. Byli tam Ti samí lidé jako loni (náš tábor patří pod jistou organizaci, která má v našem městě a okolí asi 50 členů). Jenže ono se stalo. Po pár dnech jsem zjistila, že mě přitahuje jiná vedoucí, o rok mladší než já. Každému náhodnému doteku z její strany jsem začala připisovat nějaký skrytý význam. Také jsem ji začala sledovat. A ona mi to začala oplácet! Začala výměna krátkých, ale i dlouhých pohledů. Jedna z nás vždy uhnula pohledem (já častěji). Tábor skončil, ale moje setkávání s touhle osobou ne (vidíme se nejméně 3krát do měsíce). Myslím na ní skoro každý den. Díky ní jsem si přiznala, že pravděpodobně patřím k homosexuální menšině. Chtěla bych s ní chodit, ale mám strach jí cokoliv říct. Pořád mě napadá, že ty naše pohledy byly mnou vyprovokované, že mě jenom kontrolovala, jestli se na ni nedívám. Mám strach, že když to nebude cítit stejně a já jí to řeknu, tak to neudrží v tajnosti. Nechci, aby to ostatní v té naší organizaci věděli. Co mám dělat? Mám dělat jako by nic?
Lucka
Milá Lucko,
Děkujeme za dotaz do poradny 004, domníváme se, že jsi opravdu lesbička. Co je nyní hlavní? Především to, že to není tragédie, důvod ke znepokojení, strachu z odmítnutí všemi ve tvém okolí, ani důvod k tomu abys byla smutná.
V první řadě ti doporučuji projekt http://comingout.004.cz, který je přesně pro tebe. Najdeš tam odpovědi na spoustu otázek. Koneckonců i na to, jak se zachovat ke své kamarádce.
Kamarádce se tedy zkus svěřit. Je velmi malá, skoro extrémně malá pravděpodobnost, že to nevezme. Aby ses cítila pevněji, zkus nadhodit nějaké téma ohledně homosexuality – třeba jestli viděla ty billboardy na registrované partnerství a co si o tom myslí a tak… Zjistíš tak, že není homofobní. Pak jí řekni o své orientaci a pobavte se o tom. Pak se můžeš zkusit svěřit s citem, který k ní chováš.
Pokud by odlišné sexuální cítění bylo důvodem, proč by tě kamarádka či kdokoliv z tvých spolužáků nebo i dobrých přátel odvrhl, nelituj toho, že ho tím ztrácíš a že jsi mu to neměla říkat, protože pokud člověku na tobě záleží a je jeho vztah k tobě upřímný, odhalení menšinové orientace by nemělo být příčionou konce vašeho doposud pěkného vztahu. Věř tomu, že prostě takový člověk nestál za to, aby byl někým, kdo je ti jakkoliv blízký. Myslím, že nalezneš mnoho vyspělých lidí, se kterými můžeš mít pěkný otevřený vztah, kde vaše cítění nebude tabuizováno a občas bude znamenat legraci a zpestření všedního dne. Je mnohem lepší mít přátele, kterým se můžete svěřit, než jen ty, se kterými se jen pěkně opíjíte v hospodě, ale k ničemu jinému vám dobří nejsou. Více informací najdeš na http://poradna.004.cz/pc-kamaradi/.
Mnoho odpovědí na své otázky získáte v archívu starších diskuzních fór webu, pro toto téma zde