Depresi rozhodně neberte na lehkou váhu. Tato nemoc je velice zrádná a ošidná, zvlášť, pokud jí trpíte déle.
Začne to stresem, špatnou náladou, stranění se druhých a uzavírání se do sebe, chutí brečet, únavou.

Nenechte depresi, aby Vás ovládla- sportujte, udržujte koníčky a zájmy, choďte do přírody, buďte se svými blízkými, s přáteli. Naučte se uvolńovat.
Různé rady dávají knížky - třeba MUDr.Jana Cimického,
nebo MUDr J.Praška. Dobré je naučit se Asertivního chování a usmívat se.
Dříve jsem měl moc dobrý pořad na jednom celorepublikovém pražském rádiu. Honza Cimický s příjemnou redaktorkou Mirkou Bendovou rozebírali naše problémy, měli jsme tam sofrologii-uvolńování. Četli tam dopisy s našimi problémy. Někdy se tam objevila i Gay problematika. Třeba, že tatínek 15leté holky si našel přítele a rozvedl se s maminkou. Dokonce tam jednu dobu mluvil i sexuolog MUDr.Raboch.
Já jsem se díky tomuto pořadu dostal k psychologii, zjistil jsem, že trpím depresí, nešel jsem.Až za 3 roky, když už se to nedalo vydržet, vracela se mi. Soustředěnost byla horší a horší a známky se zhoršovaly. Bál jsem se, že to je pro magory.Byl jsem v podobné situaci, jako později, když jsem si myslel, že Gayové jsou jen úchyláci.
Rozhodně se nestydět a nebát se psychologů nebo psychiatrů. Co na tom je? Ve vyspělém světě se na to nikdo neohlíží, stejně jako se neohlížejí na to, jestli je někdo lesba nebo ne.
Ovšem 1rozdíl tu je. Deprese v různých formách se objevuje až u 20% populace. To je v této uspěchané době opravdu velké číslo.Své mohly říci i známé osobnosti.
Tak se jí nepoddávejte a běžte si třeba zasportovat.

Rozohodne souhlasim s Valbem. Deprese neni radno podcenovat. Sam jsem trpel reaktivnimi depresemi (jejichz pricina byla nekolkaleta sikana) a pozdeji jsem se potykal s posttraumatickym syndromem (z neho se dostavam stale). Kvuli depresi jsem se pokusil spachat sebevrazdu (pokud se setkate s clovekem se sebevrazednymi umysly, potom se snazte jej dat do rukou odborniku i kdyz ji nakonec nespacha - muze to udelat jindy). Dnes si myslim, ze jsem vcelku v pohode, byt stale doladuji, ale optimista... (-; (a poustim si Cerveneho trpaslika)

Ahoj.S mým manželem sme 11 rok.Přes velké ůsilí sem koncem roku otěhotněla.Za celých deset let mezi námi nebyla krize.V sexu i ve vztahu vše klapalo.Bylo to až moc klidné a tolerantní manželství.Sem velmi vnímavá a brzy bych na nějaké změny v chování manžela přišla.A to se také stalo.Začalo to koncem roku placení hypotéky,těhotenství,strach z odpovědnosti,ůbytek na váze,deprese.Manžel si našel kamaráda a mě za něj vyměnil jako pár špinavých ponožek.Byl jako smyslů zbavený.I přes mou velkou bolest z jeho chování sem se mu snažila pomoci.Tím sem zjistila že jeho kamarád je gay,což by mi vůbec nevadilo,pokud by ke mě nezměnil chování.Začal veškerý volný čas trávit s ním,se mnou se přestal sex.stýkat.Ani mě neobejmul,nepohladil,přestože nosím naše dlouho očekávané mimi.Do dnes mi neřekl,jestli spolu něco mají.Ale přečetla sem si sms,kde stálo,miláčku...Problém u mého muže bylo vždy stotožnování s kamarády.V tomhle případě to ale prý tak není.Myslí si že je gay,jako příznak mi uvedl že nehraje fotbal,že má náročné koníčky.Prostě nic kloudného.Na dotaz zda měl představy že se miluje s mužem ,řekl že ne a že je asi originální gay.Chci se tímto zeptat zda je možné že by člověk,ze spokokojeného manželského vztahu se pomalu ze dne na den stal gayem.Nebo je možné že s mým mužem zamávala zodpovědnost spojená s těhotenstvím a tuto cestu bere jako útěk.Mám pocit že přejímá názory,někdy i chování kamaráda,který podle hlasu v telefonu je dosti dominantní.Může si plést lásku s kamarádstvím?A pokud by spolu něco měli je možné že po čase zjistí že to není to pravé ořechové?Je mi divné že to začlo v době těhotenství.Na dotaz zda by se mnou byl kdybych nebyla gravidní,řekl,asi jo.Sem stále sama,za měsíc rodím.Nemůžu to nějak pochopit.Stále ho miluji a je mi strašně,když vim,že je s ním.Nevim co dělat dál.Snažim se být kamarádská.Děkuji Lu