Dobry den, je mi pres 30 a jsme v 8 letem vztahu s muzem. Planujeme dite, ale nejde to. Jsem velmi vytizena firmou, kterou ridim . a nejspis je to ovlivnene i stresem, ve kterem jsem.
Pred dvema lety jsme zacala mit nepredstavitelnou touho po milovani se zenou. Seznamila jsem se s jednou lesbickou a zacala se s ni schazet. Nas vztah prerostl v neco vice a ja zila dva zivoty. Vztah trval dva a pul roku. Tento fakt me velmi tizil a ja resila otazku, zda/li me vzrusuji spise zeny. S pritelem se milujeme tak 2 x do mesice. Vubec se mi do toho nechce. S ni se mohu milovat porad. Bohuzel jsme se rozesly, protoze nas vztah byl natolik vazny a ja se neumela rozhodnout. V hlave mam vsak neustale myslenku, ze chci dite. S partnerem si tak jista nejsem. Mam ho rada, ale respekt jsem jaksi ztratila, protoze nepracuje a nechce a ja necitim tu jistotu. Zatimco ja nestiham nic. Chtela jsem na ni zapomenout a tak se seznamila s jinou zenou, take lesbickou. Pritahovala me. Bohuzel vsak nemohu zapomenout na svou prvni pritelkyni a rada bych to vratila zpet. Ona jen pod podminkou, ze spolu budeme zit jako partnerky. Bojim se udelat tuto zivotni zmenu, protoze si nejsem jista.

S pritelem spise vedle sebe zijeme. Ja jsem ve svem pokoji a on ve svem , kde pracujeme. Nic spolu nedelame. Jen jsme doma a pracujeme. Nemluvime o budoucnosti jen tak okrajove. Pocitame vsak spolu. Ja nevim, zda-li to neni uz jen zvyk. Vubec si nevim rady. Nemam problem o tom s nekym mluvit. Dokonce jsme na tento fakt upozornila rodice. Placam se v tom. prosim poradte.