Myslím, že musí být skvělí oba. Já jsem manželku z počátku bral taky jako bisexuálku a hledal nějakou formu netradičního soužití. Ale jakmile poznala fyzicky holku, pomalu krůček za krůčkem přecházela na druhou stranu. Po roce a půl nebyla schopna žádného mazlení, natož styku, s mužem...i pak jsme chvíli přemýšlely nad soužitím - jako přátelé (přítelkyně u obou samozřejmě povolena), ale to bylo víc přání, než aby to šlo uskutečnit. Nechápal jsem, jak po těch letech může vše zmizet. Na rozdíl, od manžela Lili, je neschopná jakékoliv intimiti s mužem...určitě ji do ničeho nenutím (i když ze začátku se pokoušela mi vycházet v ústrety), to vyvolává jen odpor - ne ten momentální, ale traumatizující. Lili má štěstí i na manžela, snad se sešli hezcí lidičkové...i když, vše se vyvíjí a za pár měsíců...to začne tak "drhnou", že bude lepší si dát vzájemnou svobodu, asi si taky občas uvědomuje, že jen lásku (třeba přátelská) a tolerance může být málo..., ale to je individuální, držím vám palce.
Jen mě překvapuje, jak obdobné případy nejsou vůbec vzácné...asi jen málo zjevné.