Samozřejmě člověk z pár vět nezná všechny souvislosti a nedovolil bych si soudit. Jenom trochu nechápu důvody vstupu do manželsttví ve kterém si vlastně hned od počátku každý z manželů hledá na sex někoho jiného (žena měla za tu dobu několik holek, pan Jarda taky..). Zdá se mě že to je vztah plný tolerance, oba již před manželstvím o sobě věděli všechno... no ale to přece ke spokojenému životu nestačí, jít si někam pouze "fyzicky ulevit", člověk snad taky potřebuje lásku. Žena říká Jardovi že ho má ráda, ale to není láska. Vím to podle sebe, mě žena milovala ale já ji měl jenom rád a mám dodnes i když už spolu dávno nežijeme. Prostě mám ji rád a záleží mě na ní stejně jako na každém blízkém člověku, jsme výborní kamarádi ale to není láska. Díky mojí odlišné orientaci jsme se vlastně oba pouze dlouhá léta trápili. Podle mne takový vztah nemá smysl udržovat dál protože ani jeden z manželů nebude nikdy šťastný. A protože to o sobě oba vědí a jsou k sobě tolerantní, je i předpoklad že na rozvodu a všemu potřebnému okolo se dokáží rozumně dohodnout, včetně třeba na tom kdo bude mít dceru ve své péči.... I když to asi bude na tom nejtěžší, já to měl jednodušší protože moje děti již byly prakticky dospělé když jsme se rozcházeli.