Děti moje, jsem ráda, že žijete, měla jsem o vás vážně strach, tak jsem vám teď poslala takový vtípek ( Eva už zná ) na oddechnutí.A protože jste a jsme holt ty děti, je to na téma maminky a jejich nepostradatelnost, možná to znáte, ale připomenout si to nikdy neuškodí :-) Děkuju vám všem za krásné ohlasy, mám strašně moc mě těší, že se vám to líbí, vaše pochvaly jsou ten nejkrásnější dárek, co jsem mohla dostat, protože v neděli mi bude 25...NE!NE!NE! Já nechci bejt tak stará, pamatuju se, že když jsem se někde ve 14, 15 dívala na lidi, kterým bylo přes dvacet, říkala jsem si, co to je za starce, a tohle je hádám trest :-) Tak tohle je asi naposledy, co veřejně přiznávám svůj věk :-) SV mi tvrdí, že ta pravá krize přijde s třicátinami, on už tu zkušenost má, známí nám zase vyhrožují depresemi srovnatelnými s PBMS, které přijdou se čtyřicátinami, o těch pozdějších už asi ani nemluvě...:-)
Dost i depresí horoholických, věkových i jiných :-) Pokračování bude, zápletka vymyšlena, část jednoho dialogu už dokonce napsaná ( no jo, zase jsem po ránu neměla co dělat :-), jenom varuju, že to bude tentokrát dramatičtější a vyhrocenější, ale předem vás uklidním, že to vážně skončí dobře, doufám, že to zvládnu tak, aby to nebylo až americky-kýčovitě dobře :-)