že je někdo uslyší. Bylo to, jakoby jej někdo i s kořeny vytrhl ze samoty tichého zoufalství několika posledních let, když byl E. zase za chvíli schopen vnímat okokolí, první , co uviděl, byla Jackova tvář, sklánějící se nad ním, Jack mu odhrnoval zpocené vlasy z čela, jeho tvář byla sice ztrhaná vzrušním, ale oči se smály, trochu smutněji, než si je Ennis pamatoval, ale smály se.
Ennis na nic nemyslel, měl pocit, že ani tělo mu nepatří a všechno je jak má být, aspoň pro tuhle chvíli. Opřel se Jackovi o rameno a ten mu zapáli cigaretu, protože Ennisovi se tak klepaly ruce, že toho nebyl schopen . Jack zašeptal " Čtyři roky, sakra.."