Když ke mně žal vtíravý zavítá,
když i mé srdce dále tlouct odmítá,
v tichu tu stojím a až přijdeš, vyčkávám,
s tebou, já vím, už nikdy nebudu sám.

Jen s tebou se ocitám až na horských vrcholcích,
s tebou se nebojím jít mořem běsnícím.
Jen malou chvíli v tvém náručí být
a vznáším se výš, než kdy mohl jsem snít...

Bez tebe nedýchám, jen sotva živořím,
jaký má smysl tlouct čelem do mříží?
S tebou je hračka, s čím jindy se potýkám,
s tebou se denně věčnosti dotýkám.