Zdravím,
už jsem zpátky z Maďároše.
Abych se tam nenudil, tak jsem po večerech (spíš nocích) čuměl na filmy. Začal jsem Mariňákem, pokračoval Kikou, no a to nejlepší samozřejmě nakonec. 7. projekce Zkrocenky. Protože jsem s sebou měl i daťák, tak jsem si to promítnul hezky na zeď. Sice byla taková béžová a trochu vroubkovaná, ale ani to nevadilo. Vlezl jsem si do postele, po pravý ruce krabice s kapesníčkama a po levý se mi kupily ty posmrkaný. Začíná to se mnou být špatný, poprvý mi zvlhly oči hned na začátku, při scéně, kde zpoza horizontu vyběhnou ovečky. Nebudu to tady dál rozebírat, jednak to nemumín tak hezky jako holky a hlavně by to bylo nošení dříví do lesa. Tak jenom dvě věci, který mi tentorkát nějak uvízly v hlavě.
V scéně v Mexiku, ten Jackův pohled, když si jde vybírat mezi ty chlapy. Tam je vidět jak je nešťastnej a jak je to, podle mě, pro něj ponižující.
A při sledování jejich posledního setkání jsem si vzpomněl, jak v některých recenzích psali, že se jim nepodařila vystihnou úplně proměna během dvaceti let. No nevím, ale když srovnáte Jacka z roku 63, toho veselýho a bezstarostnýho kluka s tím zlomeným chlapem o 20 let později, tak je to podle mě dost velký rozdíl. A skvěle zahraný.
Dokoukal jsem to asi v půl třetí ráno, vyhodil tu posmrkanou hromadu a kupodivu unsnul. Ale vrátil jsem se včera večer v takový divný náladě.
Čím to asi bylo:-)