Láska je jak moře, je snadné v ní utonout.
A je nesmysl chtít moře skokem překlenout.
Chci se po něm plavit tam, kde city nevadnou,
moři se zaslíbit, víc na zemi nestanout.

Na břehu mořském stojím a hledím za obzor,
u nohou voda mi šumí, ten pradávný tvor.
Jako příboj pěnivý se v mé duši bouří cit,
šeptá, že po moři smím kráčet, že stačí jenom chtít...

Mám po hladině jít nebo čekat na tvou loď,
co odveze nás oba na nenávratnou pouť?
Mám do vln se vrhnout? Už nechci jen naslouchat,
do písku bořit se a v nic víc nedoufat.