Jak jsem předeslala, byl to nádherný den, vzdor počasí, vzdor nestíhačce v práci i ve škole, protože Riga, která mě dokáže nějak vždycky ponouknout, mi nasadila do hlavy ten nápad s Jakeovým/Jackovým úsměvem a mně se začaly za čelem líhnout verše, samozřejmě opět během přednášky ( pane Komenský, já se fakt strašně stydím, ale kdybyste znal AJ, pochopil byste :-))Pak jsme měli pauzu, já jsem s blaženým (=připitomělým ) výrazem zírala do prázdna a spolužák chtěl vědět, proč mám tak dobrou náladu, že on by tu svou potřeboval vylepšit.Řekla jsem mu stále s oním úsměvem idiota, že je přece krásnej den...Můj studijní kolega se nechápavě zahleděl z okna, za kterým toho času zuřil největší liják od potopy světa, a bylo vidět, že svůj názor na mé duševní zdraví si neodvolatelně utvořil.No ale těžko jsem mu mohla říct, že se v duchu loudám po úbočí Brokebacku, slunce letně pálí a já si trhám divoké orlíčky ( fuj, já jsem kazisvět :-))A pak jsem jela domů, SV na mě čekal a já řekla, že je to super, že si uděláme hezký večer, jenom my dva "...a Ennis a Jack, já vím," zubil se."No jo, co naděláme," já na to.A on : "Tak chvilku počkej, já si jenom skočím pro pásmo a něco vyměřím.Budou potřeba menší stavební úpravy?" "Proč?" já totálně nechápavě."Víš , pro čtyři je to tady trochu těsný, musíme to krapet přestavět." "I love you a that´s all I know," řekla jsem mu a vážně bych ho v tu chvíli nosila na rukou, nehrozit to kýlou :-)A v noci jsem pak dopsala tu novou ódu, tak ať tu máte ranní povzbuzovák :-), i když ten konec jde trochu do depresivna, zkombinovala jsem to s jedním starším nápadem...