Tak nevím, jestli stihnu napsat vše, co jsem chtěla - za 10 minut mi tady zavírají:-( Kdyžtak to dopíšu později...No zkrátka a dobře - tentokrát mě strašně sebralo, jak se protlouká dalším životem Jack. Nemá v podstatě žádnou jistotu, žádný záchytný bod...Jezdí rodeo, ale je tam úplně SÁM - jeho otci nikdy nestojí za to, aby se na něj byť jen přišel podívat, když ne trošku přispět radou, byť jim Jack jezdí pomáhat na farmu...Strašně mě naštvalo, jak ho odkopne ten klaun a jak se pak zachová...ten Jackův výraz plný naděje, když se snaží seznámit, a pak ten jeho pohled za sebe na tu partičku chlapů a pak to vypěnění...No a pak seznámení s Lureen - dostalo mě, že ona jak tam v tom baru sedí, tak u ní se ještě předtím staví nějaký chlap a ona ho jakoby s díky odmítne a pořád pokukuje po Jackovi...je to prostě kouzelný. Ten jejich tanec pak, jak on se o ni stará jak o květinku a ona k němu tak vzhlíží...já vím - teď si myslíte, že je to takhle v raných fázích zamilovanosti normální, ale oni dva tvoří vstkutku rozkošný pár...;o)

A pak jak jeho osud přechází dál do rodiny, ve které být svým způsobem musí, ale opět - stejně jako doma - se mu nedostane žádného uznání. Lureen ho sice miluje a v duchu obhajuje, ale tváří tvář svému otci to přichází vniveč...:-( Stejně tak mě dostalo, když si ho ti chlapi dobírají, že se pokoušel dělat rodeo...A scéna Díkůvzdání - moje srdeční záležitost...podle mého ten tchán musel od všech těch svých poskoků vědět už mnohem dřív, než si Jack začal s tím Texasanem, o tom, že je Jack jiný...a že to nespočívá jen v tom, že jezdil jím opovrhované rodeo...měl své zvědy všude - velká ryba. A s tímhle pocitem musel Jack žít a přežívat tam vedle něj...něco neskutečnýho. Jeho zoufalý pohled, než začne konečně krájet toho blbýho krocana...kde je ten šťastný Jack z 63.? Toto je naprosto nešťastný vyhaslý člověk, kterému sebrali už i poslední naději, že se vše může ještě urovnat...Stejně tak při scéně tance s tou blondýnkou...u toho stolu je Jack tak