Nelze si nevzpomenout, jak Ennis ucukne před Jackovou rukou při "šátečkové&quo t; scéně, i když by asi reagoval stejně, i kdyby se ho Jack dotkl jinde ( třeba na ruce, abyste hned nemysleli na nejhorší :-)), jak se naopak podvoluje jako v 2. stanovce nebo ve výše zmíněné scéně, a zase opačně při "porozvodovce& quot; nebo při rvačce na konci léta 63 ( a navíc přidá ránu pěstí ).Film běžel dál, já jsem s lehkou útrpností myslela na toho pána, co napsal, že po polovině filmu ztratíme napětí a ignorovala občasné pohihňávání v sálu.Čímž nechci říct, že já se u BM nezasměju, mám své oblíbené pasáže, ale je to ten Čechovův smích skrz slzy, zapříčiněný tím, že si člověk užívá vtipnost dané chvíle a nechce myslet na to, co přijde ( SV se při Ennisově odpovědi na Jackovu otázku, co je na nebi tak zajímavého, smál nahlas, pak mým směrem šeptl : "Sorry," a já mu neodpověděla, neboť jsem se culila taky ).Moji oblíbenci jsou v tomhle ohledu "harmonikovky, " "už mě nebavilo, jak pořád střílíš vedle" a přiznávám, že ať jsem v jakémkoli rozpoložení, vždycky mi cuknou koutky při tom Ennisově "Shit," přeloženém decentně jako "kurňa," což dost dobře nechápu ( minulý týden jsem se musela smát při snímku Igby, kdy někdo přeložil "fuck off" jako "trhni si" )A teď jsme si se SV vyměnili pobavené pohledy při manželské scénce Jacka a Lureen ( "Zlato, nevidělas moji modrou bundu?" ..."Já tu tvou zatracenou bundu nemám.Jsi nepořádnější než Bobby."), člověku to asociuje leccos z vlastního života...Jenže to bylo naposledy.Bojovala jsem jak tygr, štípala se, mačkala opěradlo sedačky a zápěstí SV ( "Au," postěžoval si u scény "Jack+auto+smě r Mexiko+Love that Never Grow Old" ) a říkala si, to vydržíš, to vydržíš.Nato všem mým předsevzetím podkopla nohy ta jediná větička "Sometimes I miss you so much..."