Načež přišlo ráno a pohled na nešťastného Jacka, dívajícího se -nikoli naposled - za odjíždějícím Ennisem ( "Hajzle!" ucedil v tu chvíli na Ennisovu adresu SV - "Klid, počkej," mírnila jsem ho ), na scénu s vysvětlováním, že tady nikdo není "queer," na Jacka, který mi v téhle scéně, kdy střídavě zvedá oči k Ennisovi a zase je klopí do trávy, nevímproč připomíná Ennise v 2. stanovce, kdy také neví, kam s očima, dokud si ho Jack nepřitáhne k sobě...Nepokrytě jsem si svou oblíbenou scénku užívala a asi se podle toho tvářila ( "Měla ses vidět," prohlašoval SV později nad sklenkou červeného."Já vím, měsíček na hnůj," kála jsem se.Můj milý si útrpně odfrkl."Nechci se tě dotknout, ale v tu chvíli vedle tebe měsíček nad hnojem vypadal jako těžkej intelektuál." ).Jenže pak konec, rvačka, moje obligátní, tentokrát dušené "řekni mu to, řekni to," následované ".otoč tu pitomou káru, otoč ji" - zase neposlechl.Pak to šlo ráz na ráz, štípanců do ruky přibývalo - svatba, děti, manželské scény, znovushledání, "co se nedá zařídit," a ta scéna, která mi cupuje srdeční předsíně i komory na kousky - Jack se svým truchlivým pohledem hladící Ennise po tváři.Teď jsem si uvědomila, že je vlastně divné, že Ennisovi po tom pádu z koně nezůstalo v následujících scénách ani škrábnutí, přitom by mu po takové pecce musela zůstat jizva do konce života - ale nač se v tom zbytečně šťourat a hledat chyby.Jinak mě tady většinou napadá, jak jasně tyhle scény fyzického kontaktu ukazují, jak blízko Jack - jako jediný na světě - k Ennisovi má, protože když někomu dovolíme, aby se nás dotýkal na hlavě ( počítaje v to i polibek ), znamená to naprostou a bezmeznou důvěru, protože se jedná o naše nejzranitelnější místo