Jsem první v tvém životě, kdo ti otřel slzy?
Proč se pořád snažíš udržet vše v mezích?
Dovol, ať ti balzámem, co se jemně nanáší,
zhojím i ty nejhlubší rány na duši.

Teď v mých pažích dřímáš a já šeptám ti do vlasů,
svou tvář v nich utápím a dýchám vůni zralých klasů.
Na hrudi s důvěrou mi tvá hlava spočívá,
jsem první, kdo pochopil, co v sobě ukrýváš?

Nech mě tvář ti hladit, říkat něžná slova,
věř, že život může začít úplně a znova.
Jsem první, kdo ti do rukou svoje srdce vkládá,
zatímco se nový den zvolna dveřmi vkrádá.