To klopik : Jackova smrt se dá skutečně v přeneseném slova smyslu tak chápat, umírá láska, která nedostala šanci, a Jack umírá proto, jak už jsem tu někde psala, že je sám, a lhostejno jakým způsobem.A sám zůstává, v chladné a pusté zemi, daleko od místa a člověka, kterého miloval ( právě tato pasáž je v povídce mistrně vystihnuta ).Ale přiznávám, pro mě je spíš výstražným znamením, že osudová rána může přijít ve chvíli, kdy to absolutně nečekáme, že ten Damoklův meč nemoci, neúspěchu, bolesti nebo ztráty někoho blízkého se nám neustále houpe nad hlavou, a když udeří, marně si spíláme za to, že jsme si naivně mysleli, že času dost.Ono ho není dost nikdy, jak říká jeden z našich hrdinů.A pak je pozdě litovat, pozdě na prolévání slz, pozdě na zapřísahání - i když právě tak je ukázána Ennisova katarze, kdy si právě v této chvíli poprvé v životě naplno připouští, že je jaký je, a smiřuje se sám se sebou a symbolicky i s dalším člověkem, kterého miluje, svou dcerou.Když jí říká : "Je ti devatenáct, můžeš dělat, co chceš..." těžko nelze nemyslet na toho kluka, který byl onoho léta 1963 ve stejném věku a také měl příležitost být šťastný.Ale těžko ho za to odsuzovat.Nevím, kolik lidí, kteří by žili na stejném místě, ve stejné době a ocitli se ve stejné situaci, by se rozhodlo jinak.