Již dlouho jsem neviděl tak krásný film, naposledy snad Forest Gamp. Nyní jsem BM zhlédl po čtvrté a jsem stále na měkko. Nejvíc mně dostaly scény na závěr filmu, kdy film graduje, když se Ennis dozvídá od Jackova otce, který mu zároveň nepřímo vyčítá, že již dávno na jejich farmě mohli spokojeně společně hospodařit, a to že to neudělal mělo nepřímo vliv na synovu předčasnou smrt, a aby to podtrhl, tak si odplivne do hrníčku. Ennis totiž zjišťuje, že rodiče věděli o Jackově orientaci, smířili se s tím a na důkaz, že ho mají stále rádi, chtějí aby popel zůstal v jejich rodinné hrobce. Další scéna je s jeho dcerou v přívěsu, která si otce váží a chce mu pomoci v jeho samotě, ikdyž tuší o jeho sklonech (viz rozhovor dcery se servírkou Cassey) a vrcholem filmu je jeho provolání přísahám, čímž vyjadřuje, že na Jacka nikdy nezapomene a že se shledají při posledním soudu, tak jak se o tom kdysi bavili na hoře BM.