Jasně, s takovou výchovou a takovými zážitky to sotva jde jinak, navíc Ennis je podle všeho sám o sobě uzavřenější a tišší, možná právě to k němu Jacka tak táhne, protože krom toho, že je k němu přitahován fyzicky a citově, ho zároveň lituje a soucítí s ním, snaží se mu poskytnout to, co nemá ( třeba ten jeho pohled na Ennise u ohně, když se ho ptá na to, jak vycházel se sourozenci - sice se při tom, jak mu říká, že tolik toho nenamluvil za celé 2 týdny, usměje, ale je tam mnohem víc emocí : porozumění, soucítění, radost z toho, že se mu konečně podařilo Ennise vytáhnout z ulity ), snaží se mu léčit rány na těle i na duši.Jack je ten, kdo miluje cele a bez podmínek, a pokud Ennisovi ublíží, je to zcela neúmyslně a je k tomu prakticky dohnán - kupř. když se brání při rvačce na konci léta 63 nebo v závěrečné scéně - a okamžitě toho lituje a snaží se to napravit, ne vždy ho ovšem Ennis nechá, protože ho výchova i celý život vedou k tomu, aby na sobě nedával nic moc znát a na ránu odpovídal ranou, případně ranou sám začal.Proto je pokaždé tak působivé, když v něm dlouho potlačované city vyvřou na povrch.A to i v té drobné scénce s plačícími dětmi, jak se o tom tuším zmiňovala Eva.