Pane, pokud jsi kázal nám své bližní milovat,
tak nesmím nechat je víc a víc zraňovat!
Mám zdálky přihlížet? Umýt si ruce?
Vždyť stejně jak jim i mně tluče srdce!

Bože, jsem stejná, znám smích i pláč,
tak jako je, mne halí stejný plášť.
Ten plášť, to je lidskost, tu přece znáš,
tak proč od mých bratrů jsi odvrátil tvář?

Pane, já hlavu zvedám a křičím do noci:
Což zachránit lásku není v Tvé moci?
Kde je Tvůj soucit? Kde zůstala naděje?
Pro ty dva teď možná už pozdě je!

Bože, Tys v nebesích a my zde na zemi,
ledacos nechápem, jsme zlí, jsme zmatení.
Nás všechny, jak jsme, jsi odsoudil k žití,
tak proč někdo lásku má a jiný jen bití?