Tak po roce zase "čarodějnice&q uot; a mně to jako stejně jako ostatní asociuje BM ( i když od jisté doby se nemůžu ani podívat na košile visící na ramínku ve skříni, aby se mi divně nesevřel krk ).Tenhle den kdysi ve velmi dávných dobách oslavoval lásku, konec chladné a temné části roku a rozkvět jara a nového života, dokud se planoucí hranice díky matce církvi nezměnily ze symbolu ohně, který očišťuje a přináší novou naději, nestal symbolem ohně úplně jiného.Staré kultury, kterým se později dostalo přívlastku "barbarské,&qu ot; nevěřily, že láska má patřit jen vzdálenému božstvu a sexualita je hřích, omluvitelný jen zachováním druhu, a byly i mnohem tolerantnější k různým podobám lásky, protože věděly, že láska ve své podstatě je jen jedna jediná.Proto jsem se snažila při psaní následujícího soustředit na to šťastné, co Ennis a Jack prožili, a tím nejprostším vyjádřením společného štěstí a zároveň toho, o čem jsem psala výše, je scéna jejich druhé společné noci.Noci, kdy Jack svým citem zlomí Ennisův strach a jeho zábrany, odrážející to, co do nás společnost po staletí hustila.Jackovi se to daří prakticky beze slov, ale já jsem neodolala přemýšlet o tom, co asi Ennisovi říká v duchu...