Tak jsem si naordinovala speciální terapii a nechci to zakřiknout, ale zdá se, že zabírá.Uvědomila jsem si, jak moc člověku pomáhá se ze svých pocitů vypsat a tak jsem zkusila návrat k tomu, co jsem naposledy činila asi před osmi lety, a sice hodit svoje pocity na papír a to v řeči vázané, lidsky řečeno v básni.Když jsem ji četla svému životnímu partnerovi, říkal mi, ať se o ni podělím, čili ať ji hodím sem.Je mi to trošku ( trošku hodně ) trapné, ale nesu vám tedy svou kůži na trh.Prosím o shovívavost vůči autorce, plodila jsem to v práci o polední pauze a o dva metry dál kolegové hlasitě probírali, jak to válí Sparta nebo Slavie nebo co to bylo, a já jsem úplně zapomněla na oběd a psala a psala.Takže here I am...