Evi, teď jsem to dočetla a nevím, zda mám slzet nad tím, jak krásně jsi to podala, nebo se zkusit rozveselit, že v tom nejsem sama...Mám za sebou rovněž víkendovou projekci, na níž se mnou šel dobrovolně
(!!!) i můj životní partner, který mě v okamžiku, kdy jsme vyšli z kina, seřval, že jsem mu zkazila celý Velikonoce :-)) Ale pak prohlásil, že kdyby to neviděl, zbytek života by litoval, tak snad dobrý...Ty detaily, které člověk vnímá až s opakováním, na mě osobně mají stejný účinek jako rána kladivem do hlavy.Nemůžu zaplašit ( a ani nechci ) vzpomínku na to, jak se Ennis, když jej zezadu objímá Alma, tváří unaveně a mimoděk otráveně a prakticky ve stejné chvíli Jack při tanci s Lureen hledí přes její rameno někam do dáli a myslí dost podobně...A pak, když Ennis v "motelovce&quo t; leží v náručí Jackovi, mají oba ten spokojeně uvolněný výraz, o jakém už tu byla kdysi řeč...
Zatímco většina filmů ztrácí opakovaným zhlédnutím kouzlo, u BM je to přesně naopak, je stále silnější a působivější.Ten Ang snad vládne nějakým druhem magie, jinak to není možné...