V kině jsem včera zhlédla film počtvrté a to i se svou lepší polovičkou
( on poprvé ).Jsem ráda, že tu nejsem jediný "necita," kterému BM přímo nevehnala slzy do očí.Nikdy mi nepřišla klasicky "slzopudná," ne snad proto, že by mě nedojímala a nerozteskňovala, spíš naopak.Ale ona je tak drásavá, silná a opravdová, že se nedostává k slzným váčkům, ale až někam k vnitřnostem.Byla bych skoro raději, kdybych u ní dokázala prostě brečet, namísto abych strnule seděla a nezmohla se na slovo ani pohyb s pocitem, že něco končí, ale nic nezačíná...Jinak - neznám člověka, co by viděl BM a Jacka/Jakea si nezamiloval.U mnoha filmů jsem toužila vstoupit přes plátno do děje, ale u BM ve scéně, kdy Jack odjíždí od Ennise a v autě pláče, mě přímo fyzicky bolelo, že si k němu nemůžu přisednout, obejmout ho a šeptnout mu pár slov útěchy, byť marných...Dokonce i můj přítel cestou domů pronesl, že "na tom Jakeovi je něco okouzlujícího" a já si doteď lámu hlavu, co tím chtěl básník říci...Možná jednoduše a prostě mám doma Ennise :) Sakra, doufám, že mi ten humor vydrží...