Přesně tak. Ta scéna je výborně popsaná taky v samotné povídce ...
"...později toto rozespalé objetí zakořenilo v jeho mysli jako ojedinělý okamžik prostého a zároveň kouzelného štěstí. A možná to bylo to nejhezčí, k čemu mezi nimi kdy došlo. A nebylo by to zas tak málo.."

Chtěl bych ještě připomenout jednu scénu, jednu z mála, které se tady ještě neprobírala, a mě se moc líbí. Patří právě mezi ty úsměvné...a to je okamžik na hoře Brobeback, kdy z nebe začnou padat kroupy. Jack s Ennisem se okamžitě schovají do stanu a koukají vyděšeně ven. Ennis vystrčí ze stanu svůj klobouk a začne do něj chytat kroupy, aby vzápětí jednu vytáhl a ukazoval ji Jackovi jakoby se slovy ..."ty jo, ta je ale veliká, co" ale Jack si ho v tom okamžiku nevšímá. U Ennise to vnímám jako takový roztomilý, klukovský moment. A pak si Ennis klobouk s těma kroupama nasadí zase na hlavu. Prostě Ennis je teprve 19 letej kluk a ta scéna to krásně vykresluje...:-))