Jo a začíná mi hrabat i ze scén, které jsem předtím tak neřešila...asi i díky té knížce. Jak Jack s Ennisem sedí u ohně (Gyllenhaal tam má úplně neskutečný oči...no každý vypadá u ohně jinak, ale on je fakt něco speciallll;o)) A jak mu Ennis říká, že každý z nich má teď život jinde, a Jake na něj s takovou hořkoství v hlase a výčitkou v očích: "You and Alma...that´s a life?" To prostě umírám...A jak ho Ennis odmítnul, jak za ním Jack přijede, tak taky vlastně nevím, jak by to měl elegantně vyřešit...dcery za zádama, Jack před ním...nemohl jen tak zmizet s Jackem a ty dcery tam nechat...spoléhal na to, že to Jack přece pochopí, když je "dospělý" - že pochopí, že on jako otec se musí v tu chvíli zachovat racionálně...nehledě na ten jeho zážitek z dětství...No máte někdo nějakej nápad, jak tu situaci vhodně vyřešit pro všechny strany?;o) Že by si všichni zašli na zmrzlinu? Trpěli by všichni...:o Ale Ennis je taky nešťastnej, když to Jakeovi dojde - najednou úplně změna výrazu z toho nadšeného natěšeného ve zlomený ukřivděný uzlíček, a Ennisovi to taky rve srdce...je to vlastně poprvý, co dá tak najevo emoce...začne Jakea prosit s nadějí, že to pochopí...to je něco strašnýho...(takže slova k A love, that will never grow old jsem si radši nepřekládala ani se na ně nedívala - díky Pavli za upozornění - zachránila´s mi život;o))