Teda violko - dneska tady ze všech nemůžu...moc díky za tolik nových informací! Jak Jake popisuje, jak je ke komu přitahován..."Heath je tak něco uprostřed":D - kluk je teda hustej;-) Jinak souhlasím s Káťou - Jake mně právě přijde, že se často tak trochu stylizuje (i při Mariňákovi říkal, že při tom, jak mu holili tu hlavu, musela jít veškerá ješitnost stranou...myslím, že je má hodně rád - viz záběry z rozhovoru při Vanity Fair - no má být na co...;o)) Tu poctu fanoušků BM jsem ještě nedokoukala - ráda bych si ukládala ty jejich výroky, ale k tomu jsem se ještě nedostala...jsem ráda, že tam nerozumím všemu, ale Post BM syndrom je hustej;-) Jinak Kači díky moc, žes mě zas hodila do depky;o) Ty popisy výše, čeho sis všimla, to mi taky ještě nedošlo...fakt vidět to 2x je hodně málo...:-( Ale až na to půjdu po páté, tak ty titulky už taky možná nebudu potřebovat...

Včera jsem se pořád musela dívat na tu fotku v tom podělaným Bravu a nemohla jsem se od ní odtrhnout...prostě ta je tak dokonalá - ta harmonie tam, to souznění a hlavně ten Heathův úsměv, který je vidět i přes jeho přivřené oči...a ten Jackův - tentokrát ospale zamyšlený výraz...prostě naprosto dokonalý záběr. A čím víc čtu tu povídku, tím víc se to do mě zarývá, že vlastně Ennis s Jackem už nikdy nebudou spolu, že už ho nikdy nebude chlácholit a vískat ho ve vlasech, už ho nikdy nebude trápit falešnými tóny harmoniky ani ho opečovávat po utržené ráně...(já vím, že je to všechno jen film a že se Heath s Jakem můžou kdykoli sejít, dát pár piv a zasmát se veselým příhodám z natáčení...no i když to bylo asi spíš o nervy, jak říkají, ale prostě mě ta povídka tímhle způsobem víc a víc rozkládá...že se to prostě už nedá vrátit a že si třeba nestihli říct všechno, co chtěli...už mám dost...snad se ještě nedozvíme, že to Annie napsala na základě nějakého reálného příběhu...)