Krásný den alespoň Vám, milí čtenáři, když můj tak krásný být nemůže. Vzhledem ke všem okolnostem jsem se rozhodl napsat zde můj příběh. Vezmu to hezky od začátku, a pak se teprve dostanu k tomu, proč tento příběh vůbec píši. Když jsem si začal uvědomovat, že jsem jinak orientován, nevadilo mi to a neměl jsem s tím problém. Ani dnes mi to nevadí, jsem za to rád a neměnil bych. Ovšem pravda je, že o tom nikde nemluvím. Když se mi na střední škole naskytla možnost hojně využívat internet ve volných chvílích, dodal jsem si odvahu na podání prvního inzerátu na seznamce v rubrice „on hledá jeho“. První dvě odpovědi bohužel nevyšly a byly vyřízeny pouhým jedním odepsáním. Nyní se dostávám k tomu, proč tento článek píši. Třetí odpověď byla krátká, ale zaujala mě. Ano, vyšlo to. Tomášek, jak jsem se později dověděl, byl super kluk a skvěle jsme si rozuměli. Osobně jsme se bohužel nikdy nesetkali a mě to moc a moc bolí a trápí! Prožil jsem s ním nejkrásnější tři měsíce svého života. Ano, nejkrásnější a to i přesto, že jsme komunikovali pouze prostřednictvím e-mailu. Nejhorší okamžik mého života však přišel poté, co jsme Tomáškovi neposlal fotky, neboť jsem mu slíbil, že až on pošle své, já mu pošlu mé. Jak stále opakuji, byla to moje osudová chyba životní.

Teď bych rád mluvil chvíli k Tomáškovi. Tomášku, chtěl bych se ti za vše osobně omluvit, bohužel tvá e-mailová adresa nefunguje a jiný kontakt na tebe nemám. Asi si ji nechal zrušit hned po našem rozchodu, ale přišel jsem na to až v okamžik, kdy jsem si dodal odvahu poslat ti e-mail s omluvou a on nedošel. O to větší bylo mé překvapení, když mi na Velikonoce cosi říkalo ať ti zkusím ještě nějaký e-mail poslat a e-mail jako zázrakem došel. Byl jsem šťastný ze vteřiny na vteřinu. Ovšem nyní mi dochází, že sis e-mail nezaložil znovu, ale souviselo to pouze s odkoupením tvého poskytovatele jiným, tím došlo k obnovení i dříve zrušených e-mailových adres. Hledám tě tak dlouho, že si to ani nedovedeš představit. Nenajdeš den,