Můj život byl skvělý než do tý doby sem se zamilovala. Ano. Když mi bylo 13 let poprvé sem se zamilovala do jednoho kluka. Chodily jsme spolu asi měsíc. Já sem ho nechala pač kouřil trávu. Uběhlo asi několik dní a vrátila sem se k němu, byly jsme spolu další měsíc a zas sem ho nechala stále kouřil tu travu. Ale pořád sem ho chtěla, prostě moje první láska. Uběhlo asi 2 měsíce ale pořád jsme po sobě koukali, vypadalo to mnohem lépe, já sem si řekla to jedno ať kouří trávu ale mě se pořád líbi a u něho už to vypadalo na očích jakoby si říkal - jestli se ke mě vrátí tak sem už ochotný tu travu nekouřit. No ale ještě jsme spolu nechodili, vypadalo to že to už bude, že budem spolu. Byl pak další krásný den, na tento den nikdy nezapomenu... Vyděla sem ho zdálky jak jede na kole a mává na mě....byla jsem ráda.....pak přibil další den......a to mě zasáhla veliká rána. On umřel hned po tom dnu, utopil se. Až sem skončila u psychiatra, teď je to semnou výborný. Pak sem měla nějakýho kluka jenom jeden den sem sním chodila pač on mě hned ten první den podvedl. Ale nemilovala sem ho nějak.....prostě byl hezkej tak sem chtěla jen tak s ním chodit. Pak sem začala chodit na střední školu, v naší třídě bylo hlavně hodně holek s internátu. Já seděla ve třídě a myslella na mýho prvního kluka a byla sem smutná. Najednou po mě někdo hodil zmuchlanej dopis, napsala mi jedna holka proč sem tak smutná...já na to že nic, jak se má. Ona mi na to napsala a co kluci? fajn? Já: No špatný....asi budu na holky....(dělala sem si srandu). Ona mi na to napsala o aha, tak kluci špatný?!!!!!! no a stěma holkama to je fakt já sem teď byla s jednou dva měsíce....a tak dále..... Já: no ajá sem si zní dělala furt srandu, že jí chci....smála sem se jí...., pak sem si pomaloučku začala uvědomovat že mě nějak přitahuje....že když na mě promluví tak vždycky panikařím....že jí ráda vidím...a že ji miluju. Nevěřila sem tomu, chtěla sem jí líbat. Byla sem do ní zamilovaná...Moje první holka - bohužel....ta mě po