Ahoj, jak začít. No je mi 23 let jsem žena a nikdy jsem neměla trvalejší vztah, až do ted, kdy jsem byla s klukem 7 měsíců. Což pořád není nijak dlouhý vztah, ale pro me i toho kluka nejdelší. Studejeme stejnou školu a jsme na stejné koleji, vidíme se opravdu velmi často. A nějak nám bylo spolu dobře. A tak jsme zkusili být spolu jako pár. On nikdy neměl pohlavní styk ani s mužem ani s ženou. Měl to v dospívání těžké zrada od otce,následný rozvod atd..., měl kamaráda s kterým si velmi rozumněl a říkal mu v podstatě vše, ale ted se spolu již nebaví hlavně z důvodu, že mu řekl, že k němu cítí něco více než kamaradství, ale předtím spolu zkusili takové to mazlení, líbání atd. On se do něj teda zamiloval, ale ten kluk se sním přestal bavit a našel si holku. Což "ted už" mému kamrádovi ublížilo. Šel na vysokou s tím, že si nikoho nenajde. Ale začali jsme se přátelit a rozumněli jsme si spolu. Prostě bylo nám spolu dobře podobné zájmy, bavili nás stejné filmy atd... A tak jsme to spolu zkusili. Bylo nám spolu moc dobře. Prostě nepřišlo mi natom nic divného řekli jsme si, že se milujem a okolí to tak i bralo a viděli nás jako pár co spolu zůstane. Jen já měla pocit, že ho do sexu musím nutit, ale nepřišlo mi to tolik divné byl vychováván jinak. Byl v tomhle opak mě a já jsem si často říkala, že než to kolik jsem měla kluků já, bych raději byla jako on. Jen pak zahlédl toho kamaráda s kterým se nabavil a nevídal a prostě se mu to všechno vrátilo. A přiznal mi to že je gay, že si myslel, že to tak není a chtěl aby to tak nebylo. A nemůže mi udělat to, že by mi to řekl až po letech. Což je dobře jak jemu, tak i mně se ulevilo. Navíc ted si říkáme vše. Já mu řekla o svých kostlivcích ve skříni, on o tom svém. A momentálně jsme kamarádi s výhodami. A po tom co vím, co se mu líbí a navíc já analní sex chtěla zkusit a jen jsem zatím nikomu nevěřila tolik abych mu to dovolila, tak je i ten sex lepší více vzrušující pro oba. Teda minimálně se mu nebrání jako doted. Prostě je to ted ještě lepší než předtím i po této stránce. Jen potřebuji asi ujasnit to, že prostě to mám nechat už jen v té čistě kamarádské urovni a být si ted jeden pro druhého oporou a pomoct si najít protějšky s kterými nám bude stejně dobře. Děkuji hlavně za to že jsem to tu mohla vyklopit. Doufám, že je to alespon trochu srozumitelné. Ale asi mě nejvíc ted tížilo to, že jsem neměla s kým o tom mluvit nechci ho zradit a někomu to říct, protže lidem moc nevěřím. Rozhodně né v tomto tématu a nechtěla bych mu udělat ze života peklo, protže by to někdo zjistil. Na to mi na něm až moc záleží.
Takže ještě jednou děkuji. Lia