Tuto diskuzi sleduji již od roku 2009, kdy jsem poprvé pojala pojala podezření, že můj manžel je gay. Nyní je po všem a já bych ráda svůj příběh krátce popsala a nabídla i případnou pomoc a radu. Tak - jak to začalo. Jsem velmi hezká, inteligentní a schopná sportovní žena. Měla jsem hodně mužů a nikdy jim příliš nevěřila. Můj manžel mě zaujal svým přátelským přístupem, který ve mě vzbudil okamžitou důvěru, kterou jsem nikdy předtím necítila. Považovala jsem to za zdravý základ pro manželsví. Proto jsem si s ním pořídila dítě, firmu, dům, hypotéku a vše podřídila rodině, odevzdala úspory, důvěru, duši a budoucnost. V době uzavíraní manželství mu bylo 33 let!!! Dospělý člověk.Abych to zkrátila, manžel se zhruba po 3 letech začal zajímat o svět mužů... Měl přes rok milence, mě trápil, ničil, mučil a já ničemu nerozumněla... myslela jsem, že jsem špatná, ošklivá a blbá... Jenže pak to celé na něj prasklo. Lekl se a chtěl mě zpět a tak mě udělal další dítě. Když zjistil, že jsem skutečně těhotná, měl už dalšího přítele a poslal mě na potrat. V důsledku potratu jsem zůstala neplodná (mé zdravotní problémy se táhly rok..., ty noci, co jsem promlátila hlavou o zem v křečích, pozvracená hrůzou, bezmocí, neštěstím nejen kvůli potratu, ale kvůli ztrátě rodiny, důvěry, víry v budoucnost, domu, firmy, ŽIVOTA) nebudu popisovat, to prostě bylo. Nyní jsem konečně před finálním rozdělením majetku, jsem sama, mám novou skvělou práci, přestěhovala jsem se a mám přítele, se kterým máme skvělý sex. Nejsem ale vůbec šťastná a nidky, NIKDY nebudu. Manžel nás opustil, aby prý byl "konečně šťastný" Prý strašně trpí, jak nám ublížil... Chci se k tomu vyjádřit. Homosexuálové jsou genetická chyba,a ti, kteří zakládají vztahy a rodiny hlásají práva a nezajímají je povinnosti. Je to slepá ulička, stejně jako třeba pedofilové (ti si to také nevybrali!!!!) Homosexuálové si vybrat můžou, ale nechtějí a neumějí a ještě chtějí pochopení. Je mi z nich zle a jsem šťastná, že jsem z toho venku. Sice už nikdy nebudu mít rodinu, ale dožiju zbytek života jako plnohodnotný člověk, který se ostatním může podívat do očí. Homosexuálové ne. Na Vaší cestě za poznáním sebe sama Vám přeji co nejméně obětí. Podle mého názoru nemáte právo na štěstí, které berete jiným. Jsme především lidé, lidé s právy a povinnostmi, pak teprve jsem hetero, homo, zoo, či pedo...
Jsem zvědavá, jestli mi to zveřejníte. Předpokládám, že díky negativním názorům na normalitu homosexuality zřejmě ne...