Ahoj všem. A teď sám jsem tím manželem z titulku já. Chci napsat i o pocitech, které takový muž může prožívat. Ženil jsem se před 10 lety, máme děti ve věku 8 a 4. S manželkou chodíme od 18. Oba jsme byli sví "první". Netušil jsem v té době, co pořádně homosexualita je, i když nějaké náznaky byly. Měl jsem sen o rodině, dětech, spokojeném životě. Opravdu jsem si představoval, jak společně a šťastně zestárneme. Ze začátku i sex fungoval, dnes je to sporadické. A vše dospělo to bodu, kdy se člověk chce nejraději ze světa ztratit. Třeba "nehodou", to by bylo méně bolestné, než pravda? Mám svou ženu opravdu moc rád, chtěl bych, aby byla šťastná, aby měla vedle sebe chlapa, kterého každá žena potřebuje. Nechci podvádět (teď se člověk realizuje internetem), čekat dalších x let až to nevydržím a podvádět začnu. Určitě by bylo lepší, ať se to doví teď, v 35, dokuď jsme mladí ... ale nedokážu to říct nahlas (obyčejný strach? co děti, jak jim vysvětlit už jen to, že se táta stěhuje pryč?). Na druhou stranu vím, že dál to už půjde čím dál hůř. Jsem ten typ, co vše dusí v sobě, ze stresu jsem neustále nemocný, není s kým to probrat. Tak zatím vše a dobrou noc.