Dobrý den, obracím se na Vás ohledně manželčiny nevěry a následnými potížemi s důvěrou. Jsme spolu 19 let, já 51, manželka 49 let, děti 17 a 10 roků.
Vše začalo před půldruhým rokem, kdy mi manželka nevědomky dala přečíst svou e-mailovou intimní korespondenci. Byl to pro mne šok, protože na něco takového jsem nebyl připraven. Dnes již vím, že to byla chyba, že člověk má být připraven, aspoň teoreticky, na vše, včetně toho, že ten druhý mu bude nevěrný. Přečetl jsem si, že se manželka schází s chlapama a minimálně s jedním spí, spíše ale s více. Byl jsem v regulerním šoku, který vystřídaly ihned skoro dva měsíce trvající velmi težké deprese se vším, co k tomu patří. Manželce jsem řekl, že jsem si to přečetl, ale její reakce byla naprosto neuvěřitelná. Vše zatloukla. Pry k ničemu nedošlo, prý se občas s někým sejde, ale jen v kavárně apod, nebo si s někým píše. Řekla, že nebudeme žít spolu, ale vedle sebe. Když jsem se opakovaně zeptal, co to má znamenat, žít vedle sebe, odpověď jsem nedostal. Po měsíci konečně přiznala, jednoho milence po dobu 4 měsíců, 8 schůzek. Dali jsme si nový začátek-nový život-novou šanci s tím, že si smaže všechny maily, SMSky (normálně bylo třeba 90 SMS měsíčně plus volání), kontakty a nikoho již nebude jakkoli kontaktovat a s nikým se scházet. Těžké deprese samy ustoupily a můj stav se začal zlepšovat. Asi po 14 dnech na mě přišly takové menší již ne deprese, ale blbé nálady, kdy se to vracelo asi na den či dva. Začal jsem navštěvovat manželskou poradnu, právě kvůli tomu, jak s důvěrou. Výsledkem bylo, že důvěra má šanci pouze tehdy, pokud vám ten druhý přestane lhát a řekne na rovinu minimálně to, co vy již víte a on ví, že to víte. Což se dodnes nestalo. Když jsem na tom byl již docela dobře, uviděl jsem po několika měsísích manželčiny telefonní výpisy. Z nich vyplynulo, že jí to vydrželo tři dny a čtvrtý den již opět SMSkování, i když v podstatně menší míře, po dobu 4 měsíců. Dokonce se prý ještě sešli. Do toho přešla od pasivních lží k aktivním, kdy mi sama říkala, že neví jak mi má říci, že už v ničem nepokračuje, s nikým si nevolá, neschází se, neSMSkuje. To byl hrozný pocit, když tohle posloucháte, víte, že vám druhý lže do obličeje a vy se tvářítě, že jí věříte. Už bych to nechtěl zažít. Několik měsíců jsem se tvářil, že nic nevím, ale nevydržel jsem to a řekl, že vím, že slib jí vydržel tři dny. Prý to byla milosrdná lež, že ten druhý na tom byl špatně psychicky, fyzicky, v nemocnici a musela jej utěšovat. To bylo v době (březen-duben loňského roku), kdy jsem doslova bojoval o život v těžkých depresích, kdy myšlenky na sebevraždu se vám honí v hlavě několikrát denně, ale pokus mi naštěstí nevyšel. Manželka sama říkala, že to byla doba, kdy se bála, že mi doma najde jak jsem si hodil "mašli", a přesto mi takovýmhle způsobem podrazila a vrazila nůž do zad, místo aby mi pomohla, podržela mi a slib dodržela. V době, kdy bojujete o život, odepsala manželství, děti a mě jako člověka a důležitější pro ni bylo pomoc tomu druhému. Po zvážení jsem navrhl další novou šanci-nový začátek-nový život s tím, že platí co předtím a že nechci již žádné milosrdné či nemilosrdné lži. Z mailů v kombinaci s telefonními výpisy totiž vyplynuly jisté nesrovanlosti. Jednalo se o dlouhodobý vztah, minimálně rok a několik posledních měsíců se nejednalo pouze o jednoho milence, ale více. Prostě několik měsíců spala minimálně se třemi muži, když v to počítám sebe. Dal jsem si to vše dohromady a přiznala stále jednoho milence, ale již ne 4 měsíce, ale asi 8 měsíců. Říkal jsem jí, zda si uvědomuje, že pokud lže, tak že ten druhý nemá pak již šanci poznat, kdy mluví pravdu a kdy ne. Prá chápe. Když jednou bude mluvit pravdu, že ten druhý jí již neuvěří. Prý chápe. Nakonec jsem jí jen říkal, zda chápe, že ji prosím o to, abych jí mohl opět důvěřovat. Se stejným výsledkem. Na přímou otázku, zda jsou ještě nějací kostlivci ve skříni a další milecni, vyhýbavě odpověděla, že by neměli být. Velký problém pro mou psychiku bylo to, že jsem takto dostal postupně pět ran, myšleno pokaždé když na ni praskla nějaká další lež. Po každé ráně jsem byl opět úplně dole, hledal jsem sílu, jak se zvednout a jít do toho znova. A tohle bylo pětkrát a stálo mi to neuvěřitelné množství energie. Poslední rána byla, že se jednalo o víc chlapů současně. Výsledkem bylo, že jsem půl roku bral lehká antidepresiva, která mi velmi pomohla. Má psychika se dostala do doby před půldruhým rokem nedávno, asi před dvěma měsíci, kdy jsem přestal s antidepresivy. Odpustit se dá mnohé, ale zůstává zde stáe stejný problém - důvěra. Od ledna do srpna, i když jsem měl velké pochybnosti ohledně počtu milenců, jsem chtěl vše gentlemansky přejít a čekal jsem na jedinou větu - to co jsi si přečetl, at tam nebo tam, je pravda, tak to bylo. A mohlo být vše OK. A vše ostatní mohlo zůstat neodhaleno. Místo toho již druhým rokem trvá naprosto absurdní situace, kdy manželka lže, ví, že lže, ví, že já vím, že lže a já vím, že lže. No, Kafka by to lépe nenapsal. Do toh, prý když s ebudu ptát na to co bylo, že vztah ukončí. Snažil jsem se a snažím manželství udržet a zašel jsem hodně daleko, ve všem jsem ustoupil s tím, že to za to stojí. Udržet manželství, aby děti dál vyrůstaly s tátou i mámou, jak to má být, abychom si uchovali způsob života, majetek apod. Ale snaha o zachování manželství je z druhé strany několikanásobně menší. Nyní se asi dva měsíce odhodlávám k tomu, že řeknu, že pokud manželka nepřizná minimálně co vím, že ta důvěra prostě nebude. Když mi někdo druhým rokem tvrdí, že to co jsem si přečetl není pravda, že se mi to zdálo, že jsem si to vymyslela a vlastně, že ten, kdo o tom lže není ona, ale nakonec já - tak dnes již vím, že pokud to bude trvat dále - že důvera nebude již nikdy. Na jednu stranu se snažím smířit s tím, že bude konec, přijdu o děti, rodinu, všechno a je to pro men čím dál reálnější možnost, na druhou stranu se asi bojím jít do toho rozhovoru, který by to měl rozhodnout.