Představte si, že Vám je partner nevěrny, vytušíte to, a zeptáte se. Začne mlžit a lhát, že všechno je jinak a veškeré vaše indicie zpochybňovat, často způsobem který sám vyvolává další podezření. Spíte vedle něj a nemůžete si být jisti. Pokud teda vůbec jste schopni usnout. Neštve vás to? Je vám nevěrný a ještě z vás dělá blbce. Hnus že?
Naprosto nechápu, jak můžete zraňovat člověka, kterého milujete, podruhé a takovým potupným způsobem.
Když máte koule na nevěru, mohli byste mít taky odvahu to přiznat. Jde o vyjádření úcty k druhému. Dáte mu prostor se vyjádřit a rozhodnout se. Zatloukání je naopak hluboká neúcta.
Argument, že přiznání vztahu ublíží, či jej rozb
ije.. No, ta to ste mohli myslet předem ne? A co teprve, když si váš milý opatří pořádný důkaz. Hledat ho bude. To si pište. Po tom všem mlžení se může cítit těžce ponížen, protože zatímco on vám věnuje čas a stará se, tak vy se k němu stavíte nejhůře ze všech vašich známých. To není láska, je to neúcta.

A proto rada zatloukat, je ta nejhorší, jakou můžete dát.
Plýtváte navíc časem svým i partnerovým, protože váš vztah s takovým přístupem dlouho nevydrží.

Rozhořčený majk.