Dobrý den. Obracím se k vám o radu, protože problém, který mám, trvá už dlouho a neumím ho vyřešit.... Asi před 4 roky jsem se seznámila se svou nynější přítelkyňí. Byl to 1. člověk po dlouhé době samoty a prázdnoty, kterého jsem si po několika letech (od rozpadu mého 1. lesbického vztahu) připustila blíž než jen na sex, ikdyž sem se tomu přiznám se vnitřně trochu bránila, bála jsem se milovat. Dlouho jsem nemohla nic cítit, ale ona ve mě přehlušila prázdnotu, rozuměli jsme si neskonale, jen teď nevím jestli to nebylo zpočátku víc jako přátelství se sexem než vztah. Asi ano protože po měsíci mě opustila, protože nebyla vyléčená z předchozího vztahu, z bejvalé přítelkyně která jí nikdy nemilovala, ukecala jí prostě zpátky a protože jsem věděla, že tomu nezabráním, že má ještě city a že stejně půjde, smířila jsem se s tím, ale bolelo to. Jak jsem si myslela, tak se stalo, má přítelkyně se nechala opět půl roku týrat a trápit, ale nedokázala od bejvalky odejít sama, až teprve když zůstala v prázdném bytě pochopila, že je konec. V tu chvíli jsem udělala pro mě neuvážený krok, kterého teď lituji a začla jsem s ní chodit znovu, ani jsme si vlastně nedali čas, hlavně já jí na vzpamatování. Asi mi to kamarádství, které bylo mezi námi stačilo, vím že jsem se nechovala vždy fér, nebyla jsem vyrovnaná sama se sebou s tím, že jsem lesbička ( nechtěla jsem se s ní držet zaruku před lidmi...nechtěla jsem aby mě odsoudili lidi za to, že mám ráda a spím s holkou, vadilo mi že na mě dětska pokřikovali ty lesbo, když mě viděli s ní), ale nadruhou stranu byla pro mě moc důležitá...Asi jsem jí to neuměla dát najevo...protože po půl roce mě opět opustila s mou kamarádkou, s kterou jsem jí seznámila, právě jak tvrdí kvůli tomuto. V tu dobu už jsem to nenesla tak statečně zhroutil se mi svět, uvědomila jsem si, že je pro mě důležitá víc než jen jako kamarádka, už mi nevadilo jí držet za ruku a hladit jí ve vlasech v parku, jenže už bylo pozdě, už nebyla mou..2 měsíce jsme