Ahojte lidi. Vůbec si se sebou nevím rady.
Je to asi takhle.. když masturbuju, myslím na muže, ale dokážu si představit rád i ženu. Dokud se nezačnu dráždit při pohledu na muže, tak můj penis nic moc nedělá.
Mám kamaráda i kamarádku, ale ani u jednoho znich si neřeknu nic víc. Beru j jako svoje dobré kamarády.
Často propadám depresím, smutku a rád bych to břemeno shodil, ale nechci mámě říct : Mami, jsem homosexuál.
Zatím to toiž sám přesně nevím.
Když si povídáme s kamarádama, tak rád otevřeně mluvím o holkách a v poslední době začínám mít pocit, že se chci s holkou vodit za ruku, líbat se sní, ukázat jí na veřejnosti, prostě chodit s ní. U kluků to tak vůbec není. Jsou to jen kamarádi a u žádného z nich si neřeknu, že bych s ním rád chodil zaruku atd. Ne proto, že bych skrýval svojí orientaci, ale protože mi to doopravdy nic neříká.
A když jde kluk po ulici, neotočím se zaním. Když jde holka, neotočím se za ní. Prostě mám to šíleně zmatené ! Prosím pomoc !