Ahoj,je mi 19 a resim posledni dobou v sobe cim dal vic svou orientaci.V dospivani jsem to nemela s klukama lehky, byla sjem moc stydliva a zamilovavala jsem se jen platonicky. A kdyz jsem mela nejaky ulet, moc me to nenadchlo, spis jsem to brala, ze kdyz nemam toho koho chci, budu si dobijet ego aspon uletem. Az na gymplu jsem mela jenom jeden vaznejsi vztah, kdy jsem byla opravdu zamilovana a sex s pritelem se mi libil, libil se mi kazdej nas fyzickej kontakt. A pak jsme se rozesli. Hned po rozchodu jsem travila vetsinu casu se svoji kamaradkou, bylo mi s ni uplne skvele a kolem silvestra behem jedne party po me vyjela, jen jsme se libaly, ale trvalo to snad cely vecer. A dalsi den jsem na to musela porad myslet, jenze pro ni to bylo jen v opilosti a tak jsem v sobe potlacila vsechny pocity vuci ni, ackoli to slo dost tezko, musela jsem si ji uplne zprotivit, kazdopadne si myslim, ze jsem do ni byla zamilovana, ale nevim prave jestli tohle se da vztahovat na orientaci. Jestli to proste neni jen o me zranitelnosti. Kazdopadne od rozchodu se mi hnusi kazdej fyzickej kontakt s klukem a uz je to dva roky. A na holky myslim a obcas se s nekterou libam nekde na akci a pak na to nekolik dni myslim, ale opravdu nevim, jestli to spis neni takova moje citova zachrana a nebo jestli to ma opravdu souvislost s moji orientaci. Je pravda, ze uz v puberte jsem mela trochu pochybnosti, protoze jsem mela vzdycky divnej vztah ke klukum. opravdu nevim, jsem z toho desne zmatena. A cim vic bych to chtela rozlousknout, tim ze se poohlizim po nejake holce, tim to jde vsecko vic a vic ztezka.