Zahájení roku rovných příležitostí

V pondělí 2. dubna 2007 byl v pražském divadle Archa zahájen Rok rovných příležitostí. Hlavní program moderovala exposlankyně Fischerová. 

Prvním řečníkem s polemickým (decentně řečeno) projevem byl premiér Topolánek. Připomněl, že jeho vláda je první, která zřídila resort pro oblast lidských práv. Zdůraznil význam individuální svobody, která má být základní a první hodnotou. Ocenil rovnost příležitostí, která nemůže znamenat rovnost výsledků. Šum v sále vyvolalo jeho zpochybnění zákoníku práce, zejména názor, že ochrana menšin v něm vede spíše k jejich diskriminaci, protože zaměstnavatelé se pak bojí tyto lidi zaměstnávat. Obhajoval školné (odložené), odmítl princip „bezplatného zdravotnictví“ a bezbřehost sociálního systému, jehož měkké normy a snadné zneužívání diskriminují nejen ty skutečně potřebné, ale i většinu populace. Přijetí principu multikulturality označil za jeden ze zdrojů nerovností mezi lidmi. Za diskriminaci, která chybí v antidiskriminačním zákonu, označil stávající systém investičních pobídek, na které nemohou dosáhnout všichni zaměstnavatelé. Diskriminace z důvodu sexuální orientace podle pana premiéra u nás neexistuje. U žen se nejedná o diskriminaci, ale mateřství je jejich výhodou (smích v sále). Na závěr premiérových slov se ozval jak potlesk, tak i pískot. Paní Fischerová mu poděkovala za originální projev. Pan premiér pak hned odešel na zasedání vlády.

Na mírně ironickou poznámku moderátorky, že romskou problematiku má řešit ministerstvo pro místní rozvoj (expremiér Čunek), se ozval smích. Zároveň na ni vhodně navázala ministryně Stehlíková, která uvedla, že naše civilizace by měla stát na křesťanských hodnotách, mezi které patří tolerance a pomoc znevýhodněným. Je otázkou, jestli se od těchto hodnot strana hlásící se ke křesťanství nevzdaluje. Citovala průzkum Eurobarometru, že jen 40% našich občanů ví, že diskriminace je zakázaná a jen 30% osob by vědělo, jak se v případě diskriminace bránit. Za nejcitlivější problém považuje naše společnost diskriminaci seniorů, naopak za nízkou je považována diskriminace podle vyznání (což může být i ateismus) a podle sexuální orientace. 

Hlavní přednášku měl eurokomisař Špidla, který navrhl zmíněné letošní téma. Ten zdůraznil, že rovné příležitosti se musejí týkat žen, osob menšinové sexuální orientace, zdravotně postižených a dalších skupin. Uvedl, že předsudky nahrazují toleranci a racionalitu negativní emocí. Polemizoval s odpůrci antidiskriminačního zákona, že nejde o nadbytečná práva, ale o posílení rovnosti. Vychází z anglosaského práva, které posiluje individuální svobodu. Těmito kritiky jsou ale převážně především bílí, zdraví muži s nadprůměrnými příjmy (smích v sále). Soutěž na trhu nesmí být likvidační a nesmí ji rozhodovat kolektivní předsudky. Přílišná redukce sociálních dávek může vést k sociální exkluzi a nárůstu kriminality. EU (i členské země) jako taková se přihlásila k projednávaným právům zdravotně postižených. Kritizoval nedostatek politické korektnosti u nás. Diskriminace ve volnočasových aktivitách je útokem na lidskou důstojnost a je také nepřijatelná, nelze se odvolávat na omezení podnikatelských práv. Uvedl několik pozitivních příkladů, kdy se podařilo překonávat překážky. Například rozvoj sociálního podnikání v Británii, chartu rozmanitosti ve Francii, individuální přístup k zaměstnávání Romů ve Španělsku a Maďarsku (tam doprovázený i efektivními právními sankcemi – pozn. autora), počítačové programy vyřazující při hodnocení uchazečů citlivé body, počítačovou hru Back to the future simulující podnikatelské aktivity. Člověka nelze redukovat jen na jeho užitkovou hodnotu. 

Pak byly představeny vítězné projekty Roku rovných příležitostí (Člověk v tísni (2x, dokumentární „reklamní“ šoty a program podpory Romů pro pedagogy), Poradna pro občanství pro vzdělávání právních odborníků, Národní rada zdravotně postižených (průzkum forem diskriminace mezi handicapovanými), Partners Czech (kulturní programy) a dvě regionální rómská sdružení. Z gay organizací prý přišel jediný projekt, který nebyl vybrán. Kulturní program zajistila skupina Tap tap, integrující do svých řad handicapované muzikanty. @ Na závěr pozvala vláda zúčastněné na pohoštění z exotických kuchyní (Gruzie, Arménie, Azerbajdžán, Írán, Afghanistán, Kazachstán).