Kniha finské autorky nás zavádí na pomezí reality, románu fantazy a mýtu, prvky fantazie se prolínají se skutečností a není vždycky jednoduché je navzájem oddělit. Reklamní fotograf Mikael najde na sídlišti u popelnic opuštěné mládě trolla, které si přinese domů, a soužití s tímto zvláštním tvorem v krátké době zcela změní jeho život.
Kniha finské autorky nás zavádí na pomezí reality, románu fantazy a mýtu, prvky fantazie se prolínají se skutečností a není vždycky jednoduché je navzájem oddělit. Reklamní fotograf Mikael najde na sídlišti u popelnic opuštěné mládě trolla, které si přinese domů, a soužití s tímto zvláštním tvorem v krátké době zcela změní jeho život.
Troll je zde představen jako vzácný, nicméně reálný živočich, kterého lidé jen zřídkakdy spatří nebo se s ním setkají, ale pro svou znepokojivou tajemnost stále provokuje jejich fantazii, takže je neodmyslitelnou součástí nejrůznějších fikcí, pohádek a mýtů. Mezi realistické popisy jednání lidských postav a soužití Mikaela a trolla Pesiho vkládá autorka citáty a úryvky z nejrůznějších literárních a historických pramenů s tematikou trollů – zčásti skutečné, zčásti upravené a zčásti zcela fiktivní (a je jen na čtenáři, aby je od sebe rozpoznal). Troll je veliké chlupaté zvíře s rysy kočky, které je ale zároveň vzhledem i chováním velmi podobné člověku; Mikaelovy zážitky s ním jsou jak „zvířecí“ (když neví, čím ho krmit, učí ho chodit na záchod do bedýnky v koupelně nebo mu dává výchovný pohlavek složenými novinami), tak „lidské“, když ho Pesi překvapí nějakým zvláštním činem (třeba postaví z kostek bezchybnou pyramidu nebo namaluje na dlaždice obrázek připomínající skalní kresby z archeologických nálezů) a především, když jeho vztah k trollovi značně přesáhne běžné city člověka vůči zvířeti ….
Do příběhu Mikaela a Pesiho vstupují i další postavy: Mikaelův bývalý partner veterinář Dr. Spiderman, na něhož se Mikael obrací pod nejrůznějšími záminkami ohledně péče o trolla (jehož existenci ve svém bytě se snaží před světem utajit, takže zpočátku předstírá, že se ptá na psa), Ecke, který je do Mikaela zamilovaný, navazuje s ním poněkud podivný sexuální vztah a nakonec se stane obětí tragické nehody, protože ho zakousne žárlící Pesi (o jehož existenci rovněž nevěděl - dá se říci, že Mikael ani Ecke o sobě žádné podstatné věci nevěděli), sobecký majitel reklamní agentury Martes, jenž chce všechno okolo sebe přizpůsobit vlastnímu prospěchu a egoistickým cílům, nebo Mikaelova filipínská sousedka Palomita, kterou doma vězní a týrá její manžel a která se pokusí o marnou revoltu proti svému bezvýchodnému údělu.
Jedním z důležitých témat knihy je jinakost a v různých podobách, postoje k ní, její bezdůvodné pronásledování a pocity bezmoci. Mikaelovu sexuální orientaci se snaží použít Martes jako prostředek k zastrašení, cizinka Palomita podivně živoří v bytě s psychopatem, jenž si ji de facto koupil od její chudé rodiny, považuje ji za svůj majetek a podle toho s ní nakládá (nikam ji nepouští, zamyká ji doma a surově trestá pro každou maličkost, Palomita je zmatená, nezná evropskou realitu ani neumí dobře jazyk a prakticky nemá možnost se bránit a osvobodit) a troll jako zástupce záhadného živočišného druhu vymykajícího se každodenní realitě a podezíraného z kontaktů s ďáblem a temnými silami a jako takového odpradávna pronásledovaného:
Lars Levi Laestadius: Kázání před večeří Páně, 1849
Proto budou černí jako Tataři, až jednou přijdou drásat obyvatele země, kteří nosí v srdci kříž. Ale ti duchové podzemí jsou jako lesní démonové, kteří začnou výt jako vlci, jakmile zvětří pach krve a někteří se chechtají jako čertice, posedlé chlípným duchem.
***
Alexis Kivi: Sedm bratří, 1870
Pronásledovali jsme medvěda, nebezpečnou šelmu, který by brzy zabila vás i vaše voly. Zabili jsme loupeživého medvěda a tak jsme udělali vlasti velkou službu. Není to velká zásluha, odstraňovat šelmy, trolly a ďábly ze světa?
Troll je v každém případě zvláštní a rozporuplná bytost. Je hodný a příchylný, zranitelný a bezmocný, zároveň má i rysy lovící šelmy (zabíjí a požírá malá zvířata a je schopný i zabít člověka.) Mikael se vyděsí, když zjistí, že v něm Pesi probouzí erotická hnutí, která by v člověku určitě zvíře vyvolávat nemělo.
„Pesi“, zašeptám a natáhnu ruku, nechám ji klouzat po jeho rozkošně úzkém a hladkém pasu, který žhne jako pec. Pesimu se zachvějí uši. Mám erekci jako hrom, pocit, že se mi i část břicha a stehen proměnila v bolestně napjaté maso, tvrdé jako kámen.
Zamkl jsem ho tady, pokusil jsem se uvěznit kus lesa a teď les vězní mě.
Doktor Spiderman posléze čtenářům vysvětlí, že troll vypouští zvláštní pachové částice zvané feromony:
Doktor Spiderman:
Musí to být vůně, která nějakým způsobem drží pohromadě mikrosmečku. Může například působit jen na samce, může to být způsob, kterým mladší členové smečky dávají samci alfa na vědomí svou schopnost spolupráce a podřízené postavení. Například. Protože to by vysvětlovalo, proč troll nezaútočil na Anděla [Mikaelova přezdívka], ani se nepokusil ho zabít, ale naopak bránil jeho revír, kdykoli k tomu dostal příležitost. Poslouchal. Nepřehryzal kabely od počítače ani z dlouhé chvíle nerozdrásal čalouněné pohovky. Anděl byl jeho samec alfa.
Vysvětlovalo by to i spoustu jiných věcí.
Feromon bez ohledu na hranice mezi druhy? Není to nemožné. Třeba pižmo, to dostane do varu jak arktického samce, tak sultána z harému. Feromon, který působí jen na samce? Samozřejmá věc. A co feromon, který působí jen na určité samce? Na samce, pro které je zvlášť důležité zapůsobit na jiné samce? Proč ne.
Stejně jako nezůstává netečný vůči feromonům, nemůže člověk ignorovat ani svá vlastní biologická hnutí a nevědomí, ač se jim může zkoušet bránit. Mikael chce vypustit Pesiho zpátky do lesa, ale spíš než z trolla má v té chvíli strach ze sebe samého. Svým způsobem by to mohla být citlivě naznačená paralela pokusu nepřijmout a odmítnout svou vlastní pudovou a rozumem nerozpoznatelnou stránku, týkající se třeba homosexuality. (Skutečné chování Mikaela k Pesimu samozřejmě hranici kontaktu mezi člověkem a zvířetem nepřekročí, o tom ta paralela není.)
Troll se pohybuje na hranici mezi člověkem a zvířetem. Je vůbec důležité, jestli je víc zvíře, nebo člověk? Máme právo chovat se ke zvířatům se samozřejmou arogancí a z lidské svrchovanosti se vůči nim dopouštět násilí a bezpráví? Chování člověka ke zvířatům a k přírodě je dalším stěžejním tématem knihy. Trollové, stejně jako jiná divoká zvířata, se stahují do blízkosti lidských obydlí, protože jejich vlastní domovy, lesy a další přírodu, člověk ničí a působí svými necitlivými zásahy nedostatek potravy. Na tuto jejich nucenou migraci pak reaguje útoky a vyháněním zvířat. Myslíme si, že je můžeme beze zbytku využívat, vlastnit a nakládat s nimi podle svých potřeb a zájmů.
Má člověk právo vlastnit divoké zvíře?
Doktor Spiderman: Jeho troll je jako kus noci, který někdo vytrhl z krajiny a přinesl do bytu. Je to střep větrné temnoty, černý anděl, duch přírody. Je možné ochočit tmu? Možná ano, když je na začátku hodně mladá, dostatečně bezbranná, dostatečně oslabená…
Malé štěně noci.
Vztah Mikaela k Pesimu má více poloh, ze začátku ho jen touží mít, aniž by si kladl otázku, jestli ho k tomu něco opravňuje. Zároveň se o něj stará, uvědomuje si svou zodpovědnost za něj (když ho chce nechat v lese, dojde mu, že to vlastně nemůže udělat, protože Pesi by zmrzl, takže ho vezme zase domů), ocitá se v určitých dilematech ohledně chování k němu:
Když Pesi neukáže na jeden ze dvou vzhůru obrácených umělohmotných hrnků, pod kterými je kočičí pamlsek a které jsem mezi sebou rychle vyměnil, ale zběžně se na mě podívá, jako by mě odhadoval, bleskurychle strčí do hrnků, až se oba najednou převrátí, uchvátí pamlsek do drápů a vrhne se na okenní parapet, kde ho vychutnává se stejnou rozkoší jako dítě zmrzlinu, uvažuju, kdo z nás dvou je tu za šaška.
Naznačených otázek je daleko více. Nemůže se nám příroda pomstít za to, jak s ní nakládáme? Máme právo používat zvířata třeba pro reklamní spoty? Jak dobře vůbec známe svět zvířat a přírody? A jsme vůbec tolik odlišní od zvířat a lepší než ona, nemyslíme si to jen ve své samozřejmé arogantní nadřazenosti? Nesnažíme se jen stejně jako zvířata vytěsnit všechno nepohodlné a nejasné v nás samých?
Kniha autorky, která je známá především svými fantazy a sci-fi povídkami, byla oceněna čtenáři i kritiky. Neumím ani slovo finsky, ale podle české verze se mi zdá i velice hezky přeložená. Přes náročnost témat, která se v ní otvírají, je i velmi čtivá, rozhodně ji mohu ke čtení doporučit.