Kniha povídek z Divokého západu se proslavila především zfilmovanou „Zkrocenou horou“, podle níž byl český překlad také pojmenován. Není to sbírka milostných příběhů, „Zkrocená hora“ je v tomto ohledu spíše výjimkou.
Kniha povídek z Divokého západu se proslavila především zfilmovanou „Zkrocenou horou“, podle níž byl český překlad také pojmenován. Není to sbírka milostných příběhů, „Zkrocená hora“ je v tomto ohledu spíše výjimkou. Protagonisty většiny povídek jsou různé postavy a postavičky z drsného kraje, kde „skutečnost není příliš užitečná“, jak praví motto knihy – citát neznámého rančera z Wyomingu. Prvky reality se mísí s prvky fantastičnosti a vyznění povídek je často dost syrové a nechybí jim ani černý humor. Hrdinka povídky „V trávě na konci světa“ si povídá s traktorem, který jí odpovídá na otázky. Manželka zemřelého rančera z „55 mil k benzínové pumpě“ se prořeže pilou do podkroví, kam dlouhá léta nesměla, a najde tam mrtvoly manželových zavražděných milenek. Nijak tento fakt nehodnotí, nejspíše čekala, že nic potěšujícího neobjeví. Povídka končí slovy když člověk žije daleko od civilizace, musí se umět nějak zabavit.
V povídce „Ryzák“ najdou tři kovbojové zmrzlou mrtvolu, a protože jeden z nich, Sheets, má úplně roztrhané boty, chce svléci mrtvému jeho nové, ale nejde to, protože jsou přimrzlé, Uřízne tedy boty i s kusy lýtek a dá si je do batohu. Na noc zůstanou všichni tři v jakémsi stavení, jehož majitel má uvnitř uvázaného koně, aby ve stáji nezmrzl – varuje své návštěvníky, že ryzák je zlý. Ráno se Sheets probudí dříve a uvědomí si, že musí poslat z města matce telegram k narozeninám. Vyndá z batohu nohy s botami, boty si obuje, nevábně vyhlížející kusy lýtek rozpačitě hodí do kouta a odejde, zatímco ostatní ještě spí. Když se probudí, myslí si domácí, že kůň v noci Sheetse sežral:
No tak, chlapi, vždyť to byla nehoda. Nevěděl jsem, jak krutej ten můj ryzák je. Vemte si tohle. Sheets neměl žádnou cenu, ale já vám za něj dám čtyřicet zlatejch dolarů a ještě ty tři padesát, co jsem na vás vyhrál včera v noci. Na světě je už tak dost problémů, takže si nemusíme přidělávat ještě další. Ne, hoši rozhodně žádné problémy dělat nechtěli. Uložili si těžké mince do sedlových brašen, dopili hrnky kávy, osedlali koně a vydali se do radostného jitra. Když se pak večer potkali se Sheetsem na ranči, pokývli mu na pozdrav, pogratulovali k matčiným narozeninám, ale o ryzákovi a třiačtyřiceti dolarech a padesáti centech se ani slovem nezmínili. Takové počty jsou pohodlné.
Z předchozího textu by se mohlo zdát, že povídky pojednávají o vyšinutých bláznivých psychopatech, jejichž obskurní činy autorka cynickým způsobem schvaluje. To určitě pravda není. Wyomingský kraj je bezpochyby drsný a leckdo se tam nejspíš skutečně mohl pohybovat na hranici zdravého rozumu. Autorka si ale mnohem víc všímá obtížného zápasu lidí o „místo na slunci“, ať už o obživu, nebo o právo na sebeurčení a štěstí. „Prvky nereálnosti, fantastičnosti a nepravděpodobnosti zbarvují všechny tyto povídky, stejně jako zbarvují skutečný zdejší svět. Už úskalí, s nímž v tomto tvrdém a nemilosrdném kraji bojují rančeři o obživu, je fantaskní“, říká autorka.
Tak v povídce „Práce“ popisuje neúnavný věčný koloběh, kdy se chudí rančeři nevzdávají přes všechny neúspěchy a rány osudu a přestože je jejich úsilí mimořádně vyčerpávající a místy úplně marné, začínají neúnavně znovu a znovu a stále se snaží dělat něco nového. Některé příběhy jsou skutečně tragické, třeba osud Rase, který zůstane po nehodě zmrzačený a s poškozenou psychikou, okolní rančeři ho nenávidí a nakonec ho vykastrují, Ras na poranění umírá. Je tomu už přes šedesát let. Tyhle těžké časy už skončily … Tinsleyovi jsou kdesi pohřbeni, a tam, kde kdysi rostly melouny, Měsíc a hvězdy, se teď pase dobytek. Žijem v novém tisíciletí a tyhle zoufalé věci se už nedějí. Jestli tomu věříte, uvěříte čemukoli, říká autorka ironicky.
Zkrocená hora“ se svým námětem i zpracováním od ostatních povídek poněkud liší. Nepromítají se v ní prvky nereálna a fantastičnosti, oba hlavní hrdinové jsou psychicky zcela v pořádku a je to vlastně jediný milostný příběh v knize. Děj je dostatečně známý z filmového zpracování, takže ho zajisté popisovat nemusím. (Film se po stránce děje od literární předlohy nijak významně neodchyluje.) Oproti filmu, který se vyznačuje lyrickými přírodními scénami a jistou romantikou, dosahuje povídka svého účinku minimalistickými, ale velmi působivými prostředky, spíše formou náznaku nebo konstatování. (To není podle mého názoru vůbec na závadu.) Tragédie příběhu, který nemohl dojít naplnění, protože zavilá iracionální nenávist okolí by lásku dvou mužů jednoduše „nepřipustilo“ (Ennis čas od času vzpomínal na hrůzný zážitek vraždy homosexuála, jíž musel z nařízení otce jako dítě přihlížet, a po Jackově smrti nabyl přesvědčení, že ho také někdo určitě zavraždil – a bohužel se nemusel mýlit), je podána civilně, ale syrově a účinně.
Jacku, já ti přísahám…“, zašeptal, přestože po něm Jack nikdy nechtěl, aby mu něco odpřisáhl, a přestože sám nebyl zrovna přísahací typ. V té době se mu Jack začal zjevovat ve snech. Tak, jak ho viděl poprvé, kudrnatého, usměvavého, s vyceněnými předními zuby, jak mluvil o tom, že se konečně postaví na vlastní nohy a vezme život do svých rukou. Aleš zjevovala se mu také na kládě balancující plechovka fazolí s čouhající lžící, vše jakoby v animovaném filmu a v křiklavých barvách, které snu dostávala přídech komické obscénnosti. Rukojeť lžíce vypadala tak trochu jako pajcr. A on se budíval někdy zoufalý, jindy s pocitem radosti a úlevy jako dřív, někdy s mokrým polštářem, jindy zas s mokrým prostěradlem. Mezi tím, co věděl, a tím, o čem sám sebe přesvědčoval, zůstávalo bílé místo, ale s tím se nedalo nic dělat, protože když to nemůžeš vyřešit, musíš to holt vydržet.
Na závěr snad jen poznámka, že spojení lásky dvou mužů a prostředí kovbojů není vůbec nijak absurdní nebo neobvyklé – podle všeho je možné, že se naopak takto cítící lidé častěji uchylovali do prostředí pohlavně segregovaných komunit. A že autorce mohl posloužit jako inspirace nějaký skutečný příběh, přičemž takových příběhů se mohlo klidně odehrát mnohem víc (snad všechny neskončily takovou tragédií.) Kniha rozhodně stojí za přečtení, a to celá, nejen „Zkrocená hora“, byť queer tematiku žádná další nemá.