Šestnáctiletý Jarold si říká Jaz, bydlí v Londýně, má v sobě puberťácký zmatek a je gay. Vztah jeho rodičů prochází krizí, matka se jen obtížně smiřuje se synovou orientací, sestra, které Jaz říká pro její okaté křesťanské proklamace Jeptyše, svého bratra gaye příliš nebere.
Šestnáctiletý Jarold si říká Jaz, bydlí v Londýně, má v sobě puberťácký zmatek a je gay. Vztah jeho rodičů prochází krizí, matka se jen obtížně smiřuje se synovou orientací, sestra, které Jaz říká pro její okaté křesťanské proklamace Jeptyše, svého bratra gaye příliš nebere. Ve škole má Jaz problémy – když se spolužáci dozvědí o jeho homosexualitě, dávají mu na tašku a do lavice posměšné cedulky a někteří se snaží jej fyzicky napadat. Kamarádí vlastně jen se spolužačkou Al, která má komplexy ze své hřmotné postavy, zajímá se o politiku a doprovází Jaze úplně všude – na tajných výpravách do gay klubu i na útěku z domova, ke kterému se oba v průběhu děje společně rozhodnou. V gay klubu jednou potkají neoblíbeného zeměpisáře Fellowse, jenž má potom snahu nabídnout v jeho nelehké situaci Jazovi pomocnou ruku.
Kniha přesto vůbec není o útrapách gaye v nepřátelském světě heteráků, ve světě, který by se mohl proměnit v báječné místo, kdyby lidé odložili své předsudky a homofobii. Není ani o souznění duší gayů, kteří se proti nepřátelskému světu společně semknou a navzájem se nejlépe chápou. Všem takovým klišé se autor úspěšně vyhnul. Píše o vzájemném neporozumění, kdy ve vlastním zranění zraňujeme druhé, přičemž používáme různých záminek, abychom nemuseli říci, co nás ve skutečnosti trápí (buď to sami nevíme, nebo z toho máme takový strach). Že v životě bohužel vždycky nenajdeme ta správná slova a nedokážeme se navzájem přiblížit ani se v důležité chvíli pochopit. Na takové vlastní limity narážejí všechny postavy, Jaze nevyjímaje. Jeden z nejproblematičtějších hrdinů knihy, excentrický „nacistický punker“ Fabian, jenž ohrožuje Jaze vystřelovacím nožem a nadává mu do „teplých prdelek“, je ve skutečnosti nešťasný a zoufale volá o pomoc ve svém strašném osamění, takovou pomoc by mu snad mohl v poslední chvíli poskytnout právě Jaz, ovšem ten toho v kritickém okamžiku také není schopný.
Gayové se pochopitelně navzájem nedokážou chápat o nic lépe než ostatní. Jaz na nabízenou pomoc profesora Fellowse odpovídá odmítavě, místo vděku a spříznění reaguje spíše nedůvěrou k dospělému („vemte si svý prehistorický rady a strčte si je tam, kam vám ani slunce nedosvítí“). Jeho agrese není vlastně namířená vůči Fellowsovi samému, spíš vyjadřuje, že je toho na Jaze už moc a nechce se bavit vůbec s nikým. Přesto dokáže zasáhnout a ublížit – úplně stejně, jako Jaze zasáhnou homofobní poznámky spolužáků, které ve skutečnosti také vyjadřují něco úplně jiného. Vzorec toho, proč někdo někomu nerozumí, a proč někdo jiný nerozumí jemu, je úplně stejný u všech postav – a v této souvislosti je homosexualita opravdu jen jedna z náhodných záminek.
Jaz není tragický hrdina. Má v sobě dostatek zdravé vitality a na problémy nereaguje smutkem a pochybnostmi, ale spíše odmítavě a postojem „polibte si“. Tenhle postoj poněkud otupuje ostří vyhrocených konfliktů, a díky němu nevyznívá kniha nijak tragicky. Všechny epizody nekončí nešťastně – Jazova matka nakonec pochopí, že jejím problémem není synova homosexualita, ale vlastní manželství a vztahy v rodině, a krizi se podaří zažehnat. Velkou zásluhu na tom má terapeut, k němuž přivedla matka sebe, syna i manžela, aby tam řešili právě synovu orientaci, ale terapeut ji přiměje pochopit a pojmenovat skutečný problém. (To je právě onen klíčový bod, v němž většina postav selhává – Fabianův zoufalý výkřik se odehrál v mrazivém tichu nepojmenování a nepochopení.) Zeměpisář Fellows si najde partnera – překvapený Jaz zjistí, že ho zná z úplně jiných souvislostí. Al si najde kluka, a Jaz je na konci děje vcelku smířen se světem a očekává od něj spíše dobré.
„Polibte si!“ nejspíš nebude aspirovat na literární ceny. Je to ale dobře napsaná kniha pro mládež, která se čte jedním dechem (přelouskala jsem ji za den a nemohla se od ní odloučit), rozhodně ji mohu doporučit. Ocenila jsem na ní zvlášť to, že nevytváří přehrady a různé světy. Na recenzích, které se o „Polibte si!“ objevily na internetu, je zvláštní, že všechny důsledně pomíjejí Jazovu sexuální orientaci. Třebaže se autor snaží světy gayů a ne-gayů neoddělovat, fakt, že hlavní hrdina je gay, je dost klíčový a jeho opomenutí nelze chápat jinak než jako strach nebo nechuť. Můj spolurecenzent knih Mirek výstižně napsal, že Polibte si! je kniha o gayích, která sama nemá odvahu k coming outu. Jsem odpůrcem násilných coming outů za každou cenu - v tomhle případě si ale taky myslím, že by provedený být měl.