Hlavní hrdina a vypravěč je sedmnáctiletý Amir, syn Pakistánce a Angličanky (autor je Angličan pákistánského původu), kromě svého smíšeného původu je také bisexuál, a ocitá se, stejně jako řada dalších postav, na křižovatkách nejen etnických a názorových, ale i sexuálních a genderových.
Buddhou z předměstí je svérázný Amirův tatínek, který pořádá na londýnském předměstí kurzy jógy a svým přístupem k životu dráždí maminku i její sestru s manželem, kterým říká "Džin" a "Tonik" (jmenují se Jean a Ted a jsou zastánci tradičního a konzervativního života), pak se od maminky odstěhuje k volnomyšlenkářské přítelkyni Evě, která má syna Charlieho, ten je krásný, okouzlující, nic nedělá, má neúspěšnou rockovou kapelu a když mu dojdou peníze, rozprodává tajně matčiny obrazy, což Eva omluví s mateřskou shovívavostí - že to nevadí, protože "aspoň vyvíjí nějakou činnost" a "koneckonců Jean Genet byl taky zloděj". Amir Charlieho miluje, ale v lásce k němu se mu příliš nedaří, stejně jako se mu nedaří kariéra v divadle, kam jej přijmou jen proto, aby "dělal cizince" a mluvil špatně anglicky - mnohem větší úspěch má Amir u své sestřenice Džamily, která je nucena se provdat za člověka z Indie, jehož jí vybral a protestní hladovkou vnutil její tatínek - ke svatbě svolila, aby tatínek neumřel hlady, ale nikdo ji nedonutí k tomu, aby na sebe Čangeze nechala sáhnout, a tak se Čangez sbližuje s prostitutkou a Džamila s Amirem, na konci knihy se ukáže, že Džamila má lesbickou přítelkyni atd. To zdaleka nejsou všechny hlavní zápletky, kniha se jimi jen hemží stejně jako originálními postavami a postavičkami. Je plná nečekaných zvratů a zajímavých situací, kromě toho se dobře čte (s výjimkou toho, že je snad až příliš dlouhá - má 350 stran).