Dívka Jana líčí své dětství a dospívání, postupné odhalování odlišné citové orientace a několik svých vztahů se ženami a dívkami. Její vyprávění je poměrně živé, čtivé a autentické, jeho nedostatkem je to, že vlastně nepopisuje téměř nic jiného než sex (takže kdyby nepojednávala o homosexuálním vztahu, nebylo by na ní vůbec nic, proč by stála za zmínku).
Autorka zastává názor, že světy homosexuálů a heterosexuálů jsou oddělené a měly by tak zůstat (něco ve smyslu "nechte nás, nevšímejte si nás, my k vám také nechodíme"). Pokud někdo hledá spíše obecnější výpovědi a má raději náročnější knihy, pak jej tato kniha zřejmě příliš neuspokojí. (Pro objektivitu ale musím dodat, že jsem při hledání na internetu narazila na několik velmi pochvalných názorů na tuto knihu, takže jistá rezervovanost je možná jen můj osobní názor.)