www.004.cz >Akce/reportáže > Mageo meeting 2000

Avizované místo srazu na vlakovém nádraží mě původně přivedlo na myšlenku jet vlakem. Útlum ČD však způsobil, že nezbylo než zvolit bus. Naštěstí centrální punkt je Hradci společný a odpadly obavy z bádání nad místní dopravou. Překvapivě husté busí spojení Praha – HK v sobotu dopoledne nehrozilo nutností předem shánět místenku, což mě velmi potěšilo.

Ahoj!
Tak další Mageo Meeting máme za sebou, proběhl 2. a 3. prosince 2000 v Hradci Králové, nesmíme prostě občas opomenout navštívit naše oblíbená místa (Lanza, Duran, Aquacentrum..:-))
Díky všem co přijeli - C U příště! (nebo třeba v místnosti 54 na Mageu:-))
bodyia

Zápisky z výletu za hranice matičky Prahy aneb Jak jsem potkal LIDI (by ICMI)
Po několikaletém sledování gauditu konečně převážila touha poznat a "osahat“ lidičky, které jsem zatím znal jen z jejich příspěvků...

Avizované místo srazu na vlakovém nádraží mě původně přivedlo na myšlenku jet vlakem. Útlum ČD však způsobil, že nezbylo než zvolit bus. Naštěstí centrální punkt je Hradci společný a odpadly obavy z bádání nad místní dopravou. Překvapivě husté busí spojení Praha – HK v sobotu dopoledne nehrozilo nutností předem shánět místenku, což mě velmi potěšilo. Moc se mi líbilo posezení v obstarožní vyklepané Karose, na dálnici(?) poskytovala přesvědčivé zážitky z jízdy na splašené koze přes oranici. Po přistání v HK jsem začal hledat vchod do NIGHT CLUBU – místo srazu. Název NON-STOP hned pod věží s hodinami se mi nezdál zcela přesný a pro jistotu jsem radši probádal celé nádraží. Zbytečně. Pět minut před 12,00 jsem tedy okukoval čekající před night – non-stop clubem a v duchu děkoval fotkám na internetu, že snad správně odhadnu, ke komu se mám přihlásit. Z auditu jsem předem věděl, že stejnou situaci tady někde právě řeší i neznámý Roman17, což mi dodávalo optimismu. Naštěstí COF je skutečně nepřehlédnutelný a následován BODYIAou a ALCAou mi dodal jistoty a představování mohlo začít. Ovšem vytvořit správné propoje mezi nicky, křestními jmény a tvářemi během pár vteřin mi zabralo násobky mozkových možností a s povděkem jsem kvitoval následující pěší přesun do pizzerie Santa Maria, během něhož jsem si ukládal spojovací vlákna.

V narvané Santa Marii nás čekal objednaný největší (?) stůl ve tvaru zaobleného 3úhelníku, takže eye-comm byla možná a navíc se přidali další lidičkové, což vyvolalo opakovanou vlnu představování. (Komenský by měl radost – opakování matka moudrosti.) TONIK nechal kolovat své reprezentační umělecké fotografie (neuvěřitelné!!!) a trvale perlil tak vydatně, že se ani postupně vyhládajícího osazenstva stolu nezmocňovaly chmury. Permanentní mobilní komunikace přinášela nové a nové zprávy o stavu a poloze :-) dalších příznivců, z mnoha příspěvků k následujícímu programu nakonec vykrystalizoval závěr, že plán je od toho, aby se měnil, tj. místo Hrádku bude Braunův betlém. I na jídlo nakonec došlo (moc dobré).
Nezapomenutelný je krátký dialog mezi TONIKem a servírkou, kdy TONIK si chtěl odnést košíček, ale servírka košíček srdnatě bránila, že to né, jedině něco jiného. TONIK navrhl, že by si vzal tedy jí, servírka hned kontrovala : “To by Vám asi nevyhovovalo“, ale TONIK jí ujistil : “Náš rod je odvážný“.
Za velkého veselí jsme se odebrali k autíčkům a po úspěšném vyřešení problému, kdo s kým a čím :-)), hurá do betléma.

Velmi povedené povídání během přesunu v BODYIAově autíčku o Gejzeeeru, ... Ovšem skutečně boží byl ALCA, když se svěřil, že si ke studiu vybral mj. předmět globální oteplování. Nevlídné podmínky na parkovišti (sychravo, mlžno, lezavo) bravurně překonával TONIK při rozvíjení teorie nové mobilní sítě GaySM s novými mobilními telefony, které nejen mluví, svítí, vibrují, ale také stříkají...
Následující procházka lesem nás dovedla až k dřevěné chaloupce, kde se několik zájemců dožadovalo piva nebo alespoň grogu. Bohužel byla opuštěná. A už se tu projevily i nejnovější úchylky - styk se sochou. U dalších soch proběhlo zkoumání podezřelých bílých skvrn a skrytých zákoutí. Na konci betléma fotografové BODYIA a NHZ823 nespokojeně konstatovali neschopnost moderní techniky poručit větru, dešti a hlavně mlze, aby na záznamu nebyly jen mléčné fleky. ALCA statečně pózoval (už je tak moudrý jako ALCANTARA, že se umí vznášet). Při zpáteční cestě TONIK opět smutně zhodnotil, že si nemusel kupovat nové baťovky, protože už to stejně nikdo nepozná.
Ale vážně, pane Braune, bravo.
Na parkovišti se někteří odebrali změřit teplotu prostředí nejcitlivější částí (já jsem nebyl, tak to jen odhaduji na málo cm) a dále se dolaďoval aktuální program. Zájem o Aquacentrum vydržel jen někomu (ALCA, DATT, NHZ823, ROMAN17, ICMI), další byli buď nakřápnutí nebo vysušení nebo museli zařizovat. Squadra se zdárně přesunula k městským lázním (jak únavně konzervativní název, ale o to lepší obsah), kde jsme se rozpustili za svými zájmy.

Průvodce ALCA nás v Aquacentru zdárně provedl úskalími techniky až k bazénu. Radost u pokladny z hodinek, které však nemají ručičky, ale jen šedivý ciferník za 50,- Kč (naštěstí vratné). Po schodech dolů, zout botky, nacpat je do černé igelitky, hodinky odblokují rotační trn a jsme tu. ALCA upozorňuje stydlivější povahy na možnost převléct se do plavek v kabinkách. Řídíme se však všichni jeho příkladem a jdeme se hrdinně převléct ke skříňkám. Po krátkém zápasu s klíčkem a zámkem (skutečně to není jen tak), je to tady. Zóna skříněk je společná pro M i Ž. No nevadí, nejsme až tak hákliví. NHZ823 se dožaduje trezoru na cennosti, ale nakonec rezignuje. Ve sprchách se honí děti, ale je tu velmi čisto a moderně. Rychlá sprška a vzhůru do vodního ráje. Na schodech je trochu chladno, snad voda v bazénu bude příjemnější. Lidí tak akorát plno, lákadlo největší - tobogán bohužel mimo provoz (COF ale předem avizoval), smotat igelitku s ručníkem do regálu a hurá do vody. Teplota příjemná, hloubka v dětské půlce akorát - ale plno, v půlce se skákacím prknem hloubka 4m a jakž takž volná hladina. A je tu problém : vidím jen samé mokré hlavy a netuším, kdo je kdo. Naštěstí se to rychle srovnalo. Zkoušíme bubladla, širokou trysku a ALCA předvádí masáž pod surovější sprchou. Popisuje tobogán - použití v ceně vstupného, délka 70 metrů (nebo tak nějak, to už jsem zapomněl). V rouře je prý tma a je to prý žůžo. Rád věřím, tak určitě příště. Bar u bazénu moc pěkný, jenže nema kačky, nic nebude. Vířivá vana u solárek je narvaná jak sud okurek, tak zkouším vířit u bazénu. Moc příjemné, doporučuji, jen po delší době nějak omrzám od spodu, tak jdu plavat. ALCA se ztratil do páry a prošvihl vlnění. Povedená blbůstka. Každou půlhodinu, ale jen na pět minut. Pokochám se technikou vlnidla (průhledná stěna do strojovny), mňam mňam, tohle zbožňuju. Během vlnění rozhlas něco hlásá, ale ta voda dělá kravál a není rozumět. Zkouším přemluvit DATTa nebo NHZ, aby se mnou šli do páry, ale neúspěšně. Možná tím lépe, protože když jsem otevřel dveře, chvilku se rozkoukávám, mé plíce se brání narušení nikotinového povlaku, a najednou slyším hlásek nějaké slečny :"Ježíš, to je ten teplej" a horní hřad se zvedne a odchází. Alespoň si mám kam sednout. Pařím se, pařím, občas to tajemně zasyčí a zase není na metr vidět. V páře jsem prvně, tak aby mě to nevysílilo, radši jdu plavat. Ze schodů od bazénu sestupuje babička v plavkách a s holí (klobouk dolů, mě by sem s její fyzičkou nikdo nepřemluvil), radši jí pomůžu dolů, není tam zábradlí (architekt trochu nedomyslel). V bazénu kupodivu najdu DATTa i NHZ, domlouváme se, že půjdeme zkusit velký bazén. Jenže brána NHZ dál pustí, mně ne, NHZ se stejně hned vrací, protože ve velkém bazénu je čísi trénink čehosi. DATT uvažuje, že by to chtělo do bazénu míč, navrhuju, že ho sbalíme nějakému dítěti, ale DATT se mračí. Objevil se ROMAN17, přišly vlny, a pak jdu s R17 znova do páry. Dost narváno, nechci sedět hned u dveří - táhne zima, sednu si vpravo. Nedoporučuju. Pod lavicí ústí pářidlo a po pár zasyčeních se mi zapalují stehna. Objevila se skulina na horním hřadu, šup tam, a zírám, protože hned vedle se choulí ALCA, který byl skoro hodinu nezvěstný. Po chvíli říká, že se mu jednou přihodila zamotaná hlava po dlouhé době v páře a odchází. Pak se s R17 sebereme do bazénu, že už toho bylo dost. Chválím R17 plavky s nohavičkami, ale tváří se dost neurčitě. Kupodivu se sejdeme všichni v bazénu a ALCA hlásí, že by už šel, že operativně se urychlí sraz na další program. NHZ se asi nic neztratilo, jen já jsem zapomněl botky ve skříňce, automat by mě sice zpátky nevpustil, ale hodná paní zmáčkne zelený čudlík, a jsem uvnitř, botky mám, a zase ven, zelený čudlík, ufff, ještě že tady ty paní jsou, jinak nevím...

Kupodivu sraz po bazénu se skutečně urychlil v náš prospěch, postupně se sejdeme z různých míst a vyrážíme na noční obhlídku HK. Trochu chladno, ale co je to pro nás, že :-) Vánoční osvětlení i výzdoba navozuje pohodovou atmosféru, hloučky se průběžně promíchávají, jen ke konci všichni postupně zrychlují v touze se více zahřát. HYBRID přednáší historii Lenina, jak jde na veřejný záchodek.

Další plán znamená ubytování a sraz u večeře. Opět BODYIAovo autíčko spolehlivě a příjemně nás (ROMAN17, GULLIVER, ICMI) přemístí k Ville Christina. Vilka pěkná, ceny mírné (protože jsme byli 3 na 2 dvoulůžkové pokoje, po rozpočítání nás to vyšlo na 406,-Kč na osobu i se snídaní). COFova rezervace fungovala (supééér), akorát jim stačila pro zapsání jedna občanka - moje. Takže 2 kluky na noc i se snídaní pořídíte za pár stovek :-))) Ubytování proběhlo v cuku letu, platíme radši hned (co kdyby děňki na disco došly), dávám si pivo (mají jen 12, to je pro mě po bazénu moc, tak raději lahvovou nealko) a to jen za 15,- Kč !!!, a hurá na večeři do Pardubic.

Cestou (jako vždy BODYIAovým autíčkem - je nejhezčí - oba :-)))))) povídají o zážitcích z Balatonu, hrnec - mimořádně doporučuji vyslechnout, bouračka - zkušenosti se soudem v zahraničí taky nemá každý, atd., atd. Pizzeria Lanza nás obdařila dlouhatááánským stolem s malým výrůstkem (a na něm seděl COF), abychom se všichni vešli. Na rozdíl od Santa Marii to tu není tak globálně komunikativní, protože je sice přiměřeně vidět, ale méně slyšet (i hudba). Výhodu vzdálenosti od nekuřáků využili kuřáci, protože v Santa Marii byli vykázáni od stolu na mráz. Znalci nápojů doporučili SANTÁL jablečný (snad jsem to nepomotal) a skutečně stojí za to. Svéráznou technologii objednávání na čísla účtenek, které jsme dostali úvodem, další servírka zcela nepojala za vlastní, a tak se každého u stolu trpělivě zvlášť zeptala, zda si objednal lasagne (tuším??) a každý jen zavrtěl hlavou. Nakonec došlo i na COFa, který vytrvale soustředěně mobilil, a nevěnoval se okolním událostem. A ten jediný nakonec na dotaz nezavrtěl hlavou, ale za velmi veselé pozornosti celého stolu konečně zakýval. Na DATTa se štěstí zrovna neusmálo, protože v troubě se nějak zablesklo, či co, a dostal pizzu olíznutou autogenem. Dobroty se hrnuly proudem a diskuse s postupujícím blahem také vláčněla. Pozoruhodný moment (tedy aspoň pro mě) byla ochutnávka Tiramisu mezi Bodyiaou a Alcou. Nádherná scéna, jak z filmu.
Ta další trpělivá servírka nás přesvědčila o svých nebetyčných kvalitách i při placení, kdy vždy uchopila celé dvě účtenky, s nimi odkráčela přes celý sál k pokladně, zpět přinesla dvě účtenky z pokladny, přijala bankovky, odplula opět k pokladně, a konečně přinesla zpět drobné. Tento kolotoč probíhal po neskutečně dlouhou dobu, až její postup všechny zaujal a skvěle pobavil. Neřešitelnou situaci jí způsobil COF, protože jednu položku na své účtence nenašel a chtěl doplatit, ale servírka nakonec raději zoufale mávla rukou.

A už jsme se (téměř) všichni těšili na disco U hroznu, znalci upozornili na Csákovou, a COF průběžně svolával příznivce. Skleněná okna už nám drnčela vstříc, ale hlasitost uvnitř velmi velmi přiměřená. Vrátník (HT) hned avizoval, že příští sobotu je stripshow, a že vlezné bude 50,-, abychom přišli. TONIK nezůstal nic dlužen své pověsti a hned se ho zeptal, zda show bude dělat ten vrátník, že pak by určitě přišel. DJ řečený děda hrál skutečně jen ty nejstarší a nejodpornější hity, jen občas mu upadla ruka a dalo se to poslouchat. Csáková si opravdu přišla na své. Rezervace u stolu (supééér), známých lidí postupně přibývalo (např. SPACE.LINE). Pro obveselení se zjevila skupinka HT středoškoláků u vedlejšího stolu, které doprovázela rozkydlá starší slečnapaní. Náš stůl začal okamžitě hodnotit. Myslím, že ADIDAS to vyhrál, i když jeho soused nasbíral taky hodně bodů. Na tanec moc chuti nebylo, takže spíš se vedly řeči, jak se v tom kdo právě má, a co s tím dělá. Moc jsem se poučil (díky BODYIao, ALCO, R17, DATTE i další). Obsazenost postupně houstla a náš stůl se postupně vylidňoval. DATT odfrčel s NHZ823 do matičky Prahy, BODYIA s ALCOU se šli léčit domů. Přisedl si SPACE.LINE a po nepublikovatelném hodnocení hudebním výkonů DJ dědy se moc zajímavě rozpovídal i o sobě. Díky HYBRIDOVI i DRSŇÁČKOVI jsme my návštěvníci Hradce Gayové (GULLIVER, ROMAN17, ICMI) měli zajištěný odvoz do Villy.
Cesta z disco patří k mým nejnezapomenutelnějším dopravním zážitkům. MACÍČEK za volantem, DRSŇÁČEK coby majitel vozu a navigátor (no - spíš učitel autoškoly ve předsmrtném záchvatu hysterie) a naše trojice na zadním sedadle se mohla umlátit smíchy.
M : "No, já mám sice řidičák, ale nemám ho u sebe a nemám ani občanku."
D : "To mi neříkej, já jsem si myslel, že když si řek, že budeš řídit .... uááááá"
(M zkouší zasunout kvalt)
M : "No dobře, já jsem ten řidičák dělal už dávno a od té doby jsem neřídil. Nebo vlastně řídil, ale jenom traktor."
D : "No tak brzdi a tady doprava. ÚÚÚÚŽŽŽŽ brzdííííííííí".
M : "Dyť jóóó. Už odbočuju."
D : "No a tady se otoč. Nééé, ježíšmarjá, couvej, néééé, tam néééé."
(před velkou křižovatkou)
D : "Dej tam dvojku. Dvojku tam dej!!!!"
M : "Dobrý, dobrý, dyť tam mám neutrál."
M : "Jo, a tady na semaforech do pravýho pruhu. Jo."
(Lup, švih bez blinkru.)
D : "Ááááá, co kdyby tam někdo jééél."
M : "Nejel, já jsem se díval."
(Pravá nedotočka až na příčné pruhy.)
D : "Kam jedééééš. Holkýýýýýý. Drž se v pravém pruhu!!!"
Hup přes plnou čáru.
D : "To nééé. Ta byla plnááááá."
Ale dojeli jsme v pořádku.
Do postýlky jsem spad´ jak šraňky, jen z vedlejšího pokoje slyším Romana a Gulču, že mají sílu si ještě povídat.

Ráno moudřejší večera. Těším se na sprchu. Funguje, jen po chvilce mám z rohože pocit, že mi rozkolečkuje šlapky. Kohoutky u umyvadel jsou zřejmě čerstvě utěsněny, protože si můžu utrhnout ruku. Jinak docela OK. Gulča s Romanem se začali vyhrabávat, tak jdu na čerstvý vzduch na cigáro. Villa Christina vypadá zevnitř lépe než zvenku. Evropsky posnídáme a juž jsou tu naši transportéři BODYIA a ALCA. Očka mají čerstvá, vstávali prý před půlhodinou. Vyměňujeme si včerejší večerní zážitky a přesunujeme se k Obřímu aquáriu.

Postupně se schází tlupa docela odpočatých človíčků. Domeček je zbrusu nový a moc pěkný. Vstupné je 60,-Kč a je to i s filmem. Pro nepřítomné předesílám, že to opravdu stojí za těch 6 švestek. Nasoukáme se do tmavého předsálí, kde nás přivítá živý přehrávač informací (hovoří neskutečně monotónně), prohlédneme si vystavené škebličky a korály (pěkné, pěkné, zvláště mozkový) a vystoupáme po schodech do pralesa. Ovane nás teplé vlhko, všude se zelení a jsme na lávce nad akváriem. Pár slov o zeleni, které vůbec nerozumím, schody dolů a jsme v akrylátovém tunelu pod vodou. Fantastický zážitek. Delfín tu sice není, ale velkých, menších i malých ryb spousty. Spokojeně vedle sebe proplouvají, koukají na nás, my na ně, a vůbec nemám nepříjemný pocit být takhle uprostřed toho kvanta vody. Přehrávač hovoří a ukazuje, valí na nás čísla, míry ... Dá se to stíhat, ale moc přesně si to nepamatuji. Jen mě zaujalo, že masožravé rybky tady nejsou, protože by se požraly, takže krmení je zeleninové a tak. Krmit je musí potápěč, protože každý druh plave jen v určité hloubce. Opticky vypadá akvárium jak placka, ale to je jenom zdání. Pohled z boku trochu zamává žaludkem díky lomu plastu a vody. To se prostě musí vidět. Po pokochání se spokojeností rybiček se přesunujeme na film. Docela zajímavý dokument. V promítacím sále je ještě akvárko s rejnoky. Když se přisaje na sklo, je mu vidět do huby. Film trvá dost dlouho a tma tak ukolébává. Ještě se vyškrábeme po schodišti do občerstvení, kde mají akvárko s piraněmi. Bádáme nad tím, zda by se nemělo zkusit, jestli třeba nežužlají :-))) COF však hrůzostrašně popisuje, jak se zakousnou do břicha a vykousávají mezižeberní svalstvo. Brrr, půjdeme raději papat do Duranu.

COF představuje Duran jako nejlepší restauraci v HK. A opravdu. Velmi, velmi, velmi vyvedené. Rezervace zafungovala (supééér - jak jinak) a usadí nás kolem kulatého stolu s větším výrůstkem (je nás prostě hodně!). Probíráme se jídelními lístky, frustrace ze šířky možností a vybrat nejlepší nelze, všechny jsou skvělé. COF líčí zážitky z konzumace těch nejvybranějších obrovských porcí - i při jeho fyzičce mu to prý zabralo půldruhé hodiny. Na to si nikdo z nás dnes netroufá a tak volíme dle momentální chuti. Vše je kulinářská fantazie. Požitkáři doporučují horké maliny se zmrzlinou, nemám už prostor, ale ROMAN17 neodolá a prostě si bahní. Průběžně hodnotíme personál restaurace, fakt profíci a někteří velmi reprezentativní. Ti s lepšíma očima sledují i návštěvníky, TONIK neodolá a musí se jít podívat zblízka, ALCA se chvíli ošívá, pak náhle zahlásí, že objekt jde na toaletu, že musí hned za ním. :-))). Ale vrátil se brzy a BODYIA se zase uklidnil.

Pomalu nás přepadá smutek z blížícího se loučení, BODYIA nás rovná na parkovišti pro poslední hromadné foto, dohadujeme se, kdy se kdo kde zase uvidí a Vánoční COFOČNO vítězí. BODYIA říká, že tedy za měsíc, ostatní namítají, že už za 3 týdny, a BODYIA se chytá za hlavu. Zamáčkneme slzu, potřeseme si pravicí a za to nás BODYIA odveze na nádraží. Definitivní loučení, hledáme bus směr Praha, něco právě jede, vrhám se k řidičovi, jestli má 3 volná místa - jo jasně, takže nastupuju, Roman17 v závěsu za mnou, jen Gulča má vytřeštěné oči, že musí nejdřív na stranu. Bohužel. Dveře se zavírají, příští stanice Praha - Florenc. Dvojsedadlo není žádné volné, sednu si k nějaké slečně, ta mě za odměnu zahalí do chyprového odéru, ROMAN17 sedí přes uličku, ale nemám sílu komunikovat, zavírám oči a nechávám se ukolébat v moři zážitků ....

Po hodině jízdy se probírám, koukám na Romana, má otevřenou nějakou brožuru, ale kouká dopředu takovým tím IQ=0 pohledem, ptám se ho, co nastudoval. Neví, ale brožuru schová (co to asi bylo???), meleme o všem možném, a už je tu Florenc, pak metro stanice Můstek (Roman říkal, že jde do Perlovky na Internet, ale kdo ví :-) a už jsem doma.

P.S. Není to zdaleka vše, co se mi líbilo, ale i tak je to dlouhé, takže se omlouvám těm, které jsem poznal, ale nejmenoval. Omlouvám se za případné nepřesnosti nebo zmatenosti, kdo se cítí potrefen, ať se mi ozve - tisková oprava ho nemine :-)