Mnoho odpovědí na své otázky získáte v archívu starších diskuzních fór webu, pro toto téma zdeZa poslední tři roky už jsem poznal pár kluků, řekl to doma avšak stále nevím, jak se tím vším smířit. Stále je něco ve mně, co chce mít děti a normální život bez problémů kvůli orientaci. Vím, že coming out může trvat dlouho, ale mě už to stačilo. Můžete mi prosím poradit, jak se s tím už konečně vyrovnat?
Ahoj přátelé,
navštěvuji Vaši stránku již poměrně dlouho, ale až teď jsem se Vám rozhodl napsat. To že jsem gay tuším už od 15 let. Dnes je mi 18 a stále je pro mě těžké si to přiznat, neboť něco ve mě mi říká, že to tak být nemusí a že můžu žít normální heterosexuální život, ale asi to bude jen zoufalá snaha odvrátit ty nepříjemné chvíle, které nastanou, ať už při sdělování mé orientace ostatním, či v jiných životních situacích. Vím, že život není jenom to špatné a tenhle dopis může znít dost skepticky, ale v mém okolí není moc lidí, kteří by přijímali homosexualitu kladně a nevím, zda mám dostatek sil jim čelit. Jak se říká ve dvou se to lépe táhne a tak hledám a poznávám nové lidi a stále doufám, že někde mezi nimi bude ten, kdo mi bude rozumět. Nebude to ideální kluk, ale kluk, který mě bude mít rád a já budu mít rád jeho. To že se mi líbí kluci, a tím jsem si 100% jist, jsem řekl pouze mámě a jednomu kamarádovi, který mi prozradil to samé. Ne, nebyl to žádný happyend, protože každý hledáme někoho jiného, ale naše přátelství se ještě prohloubilo. Za ty tři roky už jsem poznal pár kluků, a stále nevím, jak se tím vším smířit. Stále je něco ve mně, co chce mít děti a normální život bez problémů kvůli orientaci. Vím, že coming out může trvat dlouho, ale mě už to stačilo. Můžete mi prosím poradit, jak se s tím už konečně vyrovnat ? Taková rada asi neexistuje... Ještě jednou se omlouvám, za tak pesimistický dopis…
Dan
Ahoj Dane,
Děkujeme za důvěru, se kterou jsi se na nás obrátil. Chtěl bych hned ze začátku říci, že mi to cos napsal, nepřišlo pesimistické. Každý máme takové okamžiky, kdy cítíme, že by to všechno mohlo být lepší, než to zrovna teď je. To je normální každodenní pocit většiny z nás. Nechci to, co ty cítíš, že tě tíží, bagatelizovat, ale je to pocit takřka každého gaye v tomto věku. Sám jsi dobře uvedl, že bys byl radši, kdybys nemusel pořád něco skrývat či v každé nové situaci přemýšlet, zda-li je vhodné se otevřít a říci pravdu, či nikoliv.
Se svou 100% homosexuální orientací těžko něco uděláš, a tak ti nezbývá to vzít jako normální věc. Třeba jako že sníh je bílý, v zimě mrzne a v létě je vedro. Nepřemýšlej o tom, jaké by to bylo kdybys byl heterák, sníh byl oranžový a léto celý rok. Všechno jsou to úvahy, které jsou zbytečné. Kouzlit se nedá, takže je třeba některé věci brát bez řečí a dětinského odmlouvání. Žij tak jak jsi se narodil. Být gay není žádná prohra. Někdy slýchávám i od vyrovnaných rodičů, že má kluk svý problémy, ale spoustu jich ani nepozná a neuvědomí si jejich váhu. Bude sic celý život bez dětí, ale volnější, bez závazků. Bude moct cestovat, věnovat se jen tomu, čemu chce a bez větších omezení.
Přijmi se svojí homosexualitou i jiné životní hodnoty. Zapomeň na hodnou ženu v natáčkách u plotny, kolem křičící děti a zapnutou televizi. Vytvoř si představu svobodného života a o té přemýšlej, tu zdokonaluj a pracuj na ní.
Uvidíš, že se to zlepší. Pokud by ti to nešlo, vyhledej nějakého terapeuta a pracuj na tom s ním. Bude se ti to líbit.
Neboj se více světu otevřít. Někdy mám pocit, že to jestli je někdo gay nebo ne už skoro pomalu nikoho ani nezajímá. Znám desítky kluků, kteří když se svěřili nejlepšímu kamarádovi, nikdy nikdo z nich potom neřekl, že tím jejich kamarádství skončilo. Jejich příspěvky najdeš po celém serveru 004.cz, zejména v poradně v coming outových otázkách.
Neboj se, že to do smrti bude stejné jako to je teď. Nezměníš se hned po přečtení těchto řádek, ale jednou to přijde, tak se trochu upřímně snaž:-)
Mnoho odpovědí na své otázky získáte v archívu starších diskuzních fór webu, pro toto téma zde