Všichni to přijali okolo mě dobře - rodiče, kamarádi, spolužáci, ale i přesto mě občas opět přepadnou depky a chutě na sebevraždu. Nevím, co s tím mám dělat. Kámoška mě chtěla poslat za psychiatrem, ale nevím jestli by to pomohlo....Jsem normální? Pomoc...
Ahojky všem! Jsem lesba a taky chci přispět svou troškou do mlýna. Když jsem si po několika měsících (!) přiznala, že miluju jednu holku, která je taky lesbička, hned jsem to sdělila mamince. Čekala jsem všechno, ale to, že se zasměje, začne mi vyprávět vtipy o homosexuálech a přizná se, že to tušila už když jsem byla na ZŠ (teď jsem v 2. roč. stř. školy), to mě docela porazilo. Myslela jsem, že bude všechno v pohodě, ale pak jsem začala trpět depresemi, pila jsem a dlouhou dobu jsem si denně řezala ruce žiletkou. Myslela jsem i na sebevraždu. Naštěstí mě milovala i ta holka a už jsme spolu 4 měsíce. Všichni to přijali okolo mě dobře - rodiče, kamarádi, spolužáci, ale i přesto mě občas opět přepadnou depky a chutě na sebevraždu. Nevím, co s tím mám dělat. Kámoška mě chtěla poslat za psychiatrem, ale nevím jestli by to pomohlo....Jsem normální? Pomoc...
Gabča
Vážená Gábino,
četl jsem Váš příspěvek na 004. Proces coming out je samozřejmě poměrně výrazná psychická zátěž, která se navíc většinou odehrává v již tak obtížném životním období puberty a popuberty. Takže není divu, když se během něj objeví i depresivní reakce.
Ta je samozřejmě tím závažnější, čím jsou častější a zejména vážněji míněné úvahy o sebevraždě. Pokud je to jen občasný nápad, který hned zaženete, tak se nemusí o vážnější poruchu jednat. Pokud však Vás podobné myšlenky napadají skoro denně nebo už přemýšlíte nad tím, jak to udělat (nebo dokonce už jste k tomu podnikla nějaké kroky), tak se jedná o poruchu závažnější a je třeba vyhledat psychiatra. Stejně tak existují i další varovné příznaky, které mohou svědčit pro závažnou poruchu - například poruchy spánku (zejména časné probouzení provázené velmi špatnou náladou nebo noční děsy), úbytek na váze s nechutenstvím anebo naopak přejídání, ztráta zájmů, které vás dříve bavily, ztráta zájmu o sex, zhoršení soustředění a s tím spojené problémy ve škole.
V těchto případech doporučuji vyhledat psychiatra. Deprese je dnes dobře léčitelná choroba, léky jsou většinou bez jakýchkoli nežádoucích účinku a dobře se snášejí. Vedle toho je sdamozřejmě důležité dále pokračovat ve svém coming outu a sebepoznání. Myslím, že i lékař by měl vědět o Vaší sexuální orientaci. Ve většině případů lze předpokládat, že jeho reakce nebude nijak negativní. A kdyby přece jen byla, není problém vyhledat lékaře jiného.
S pozdravem
MUDr. Ivo Procházka
Sexuologický ústav Praha