Na fotografii je oblast třísel mohutně zasažená tineou inguinalis.
Tinea pedis na nohou.
Tinea neboli dermatofytóza je plísňové onemocnění kůže způsobené dermatofyty. Rozvoj plísní je podporován zapařením a jednotlivé typy pojmenováváme podle místa výskytu. Nejčastěji na nohou (tinea pedum) a v tříslech (t. inguinalis). Postižená místa silně svědí a mají tendenci se rozšiřovat.
Tinea nebo epidermofycie je infekční mykotické (houbové) onemocnění kůže patřící do skupiny superficiálních dermatomykóz.
Původcem je antropofilní houba druhu Epidermophyton floccosum, případně Trichophyton rubrum nebo mentagrophytes.
Dermatofytózy – mykotické infekce kůže – jednotně nazývané tinea rozlišujeme podle lokalizace, tedy podle části těla, kde se nalézají. Např.:
Tinea capitis na hlavě, T. inguinalis – v tříslech v okolí pohlavních orgánů, T. pedis – plísňové onemocnění nohou atd. Ty jsou vyvolávány dalšími druhy hub, patřícími do rodu Trichophyton, Epydermophyton a Microsporum.
Mykotickou infekci v oblasti třísel (tinea inquinalis) a kolem genitálu řadíme k sexuálně přenosným chorobám (STD).
Tinea je jednou z nejčastějších infekčních kožních chorob. Postihuje často oblasti kožních záhybů a vlhké zapářky, ale i rozsáhlé plochy na trupu i končetinách. Na jejím vzniku se kromě jiných plísní podílí i poškození kůže – především zapaření; kromě typu patogenní houby se podílí i řada rizikových faktorů (celkový stav organismu, chronická onemocnění, např. AIDS, nádory, diabetes, imunosupresivní léčba, nedostatečná hygiena, pracovní prostředí).
Příznaky: u tinea inguinalis jsou typická rozšiřující se začervenalá ložiska a plochy s olupováním, ostře ohraničená od okolí lehce vyvýšeným, výraznějším okrajem na vnitřních plochách stehen, kde se jich dotýká šourek (skrotum), které bývá postiženo zřídka. Občas se onemocnění šíří na hráz, kolem anu a k hýždím.
|
Na fotografii je oblast třísel mohutně zasažená tineou inguinalis. |
Tinea pedis na nohou. |
Diagnostika infekce se provádí laboratorně z materiálu získaného seškrabáním šupin z postižených míst mikroskopickým a kultivačním vyšetřením. Nejčastěji je třeba od inguinální tiney odlišit opruzení s případnou kandidózou nebo erythrasma.
Léčba je nutná, onemocnění má tendenci přecházet do chronicity a samo neodezní. Navštivte proto kožního lékaře, který vám předepíše lék na postižená místa. Jedná se o antimykotické přípravky aplikované ve formě krému nebo tinktury. U rozsáhlejšího postižení je možná i celková léčba tabletami. V zájmu úspěšného vyléčení je nutná léčba specialistou, který průběžně sleduje její úspěšnost a při selhání některého preparátu rozhodne o jiném řešení. V léčbě je třeba pokračovat ještě několik týdnů po vymizení kožních potíží, protože nedostatečně vyléčená infekce může znovu vzplanout.
K léčbě též patří důsledná preventivní opatření jako dezinfekce všech částí oděvů, které byly v kontaktu s nemocnou kůží.
Prevence: Především dobrá hygiena. Udržování kůže v suchu napomáhá čisté oblečení s dobrými absorpčními vlastnostmi – především bavlna, nedoporučujeme nosit v letních měsících oblečení z umělých vláken. Volná a vzdušná obuv, nepřiléhavé dobře prodyšné spodní prádlo – nejlépe bavlněné boxer shorts, do kožních záhybů aplikovat vhodný zásyp s antimykotickým účinkem.