Na fotografii vidíte materiál získaný ze stěru z močové trubice. Pokud se dobře podíváte, uvidíte vedle sebe rostoucí mykoplazmy.
Mykoplazmy jsou nejmenší prokaryotické organismy, které jsou schopné samoreplikace. Celkem známe 14 druhů v této skupině organismů, avšak pro člověka patogenní jsou pouze 4 druhy.
V oblasti genitálií se setkáváme nejčastěji s mykoplazmou genitalium a ureaplasmou urealyticum, která též patří do skupiny Mycoplasmataceae. Jsou původci nakapavčitých uretritid.
Mykoplazmy jsou nejmenší prokaryotické organismy, které jsou schopné samoreplikace. Celkem známe 14 druhů v této skupině organismů, pro člověka patogenní jsou tyto druhy:
V oblasti genitálií se setkáváme nejčastěji s Mycoplasma hominis a Ureaplasma urealyticum, která též patří do skupiny Mycoplasmataceae. Jiné druhy mykoplazmat jsou třeba M. pneumoniae, která napadá dýchací cesty a je původcem zápalu plic.
Vlastnosti, které rozlišují mykoplazmy od bakterií je nedostatek buněčné stěny, což způsobuje tvarovou proměnlivost, od hruškovitého tvaru po vlákna. Na obrázku vidíte mykoplazmy pod mikroskopem.
|
Na fotografii vidíte materiál získaný ze stěru z močové trubice. Pokud se dobře podíváte, uvidíte vedle sebe rostoucí mykoplazmy. |
Genitální mykoplasmatické infekce (Mycoplasma hominis a Ureaplasma urealyticum) se mohou vyskytovat v močové trubici, aniž by působily nějaké obtíže, avšak mohou být původcem uretritidy či doprovázet nekapavčité uretritidy. Nekapavčitá uretritida je jakákoliv uretritida – zánět močových cest, jehož příčinou není původce kapavky – Neisseria gonorrhoeae (gonokok). Mykoplazmatické genitální infekce doprovázejí často infekce chlamydiové. Mykoplazmata žijí volně v trubici a drží se buněk epitelu, kde do 3 týdnů vytvoří souvislý povlak. Jejich škodlivost spočívá v tom, že vysávají z buněk epitelu živiny a vrací do nich jedovaté látky svého metabolismu.
Na základě nedávných sérologických výzkumů se ukázalo, že přítomnost mykoplazmat rozšiřuje možnosti přenosu viru HIV.
Přenos: Nejčastější přenos je heterosexuální genitální styk, ale v současnosti probíhají výzkumy přenosu orálně genitální cestou u homosexuálů, který je pravděpodobně též možný.
Léčba: Genitální mykoplazmata jsou citlivá především k antibiotikům tetracyklinové, méně makrolidové řady, avšak plně funkční imunitní systém dospělého člověka by měl být schopen jejich samovolného odhojení.
Genitální mykoplazmatické infekce jsou přítomny u 50 % sexuálně aktivních osob. Předložený průkaz přítomnosti v organismu neopravňuje k provádění léčby bez klinických příznaků (pozn.: dle doporučení WHO).