Homosexuální orientace je již svou podstatou v protikladu k manželství jako svazku dvou osob opačného pohlaví. Přesto mnoho homosexuálních lidí do manželství vstupuje nebo o manželství alespoň usiluje.
Homosexuální orientace je již svou podstatou v protikladu k manželství jako svazku dvou osob opačného pohlaví. Přesto mnoho homosexuálních lidí do manželství vstupuje nebo o manželství alespoň usiluje.
Mnoho homosexuálů uzavíralo manželství v dobách, kdy společenskoekonomická funkce manželství byla důležitější než jeho funkce erotická, častěji na venkově než ve městech, dodnes častěji v zemích, kde je homosexualita tabuizována, nebo dokonce trestně postihována. Naopak méně do manželství vstupují homosexuálové v zemích, kde homosexuální emancipační hnutí dosáhlo změny společenského klimatu, kde jsou lidé lépe informováni o tom, co to vlastně homosexualita je, kde existují lepší možnosti seznámení a společenského života homosexuálů a kde se toleruje jejich společný život ve dvojicích. Homosexuální ženy vstupují do manželství častěji než homosexuální muži.
Stabilita manželství, kde je jeden z partnerů homosexuál, nebo se považuje za bisexuála, je velmi nízká. Jako častá příčina selhání takového manželství je ztráta zájmu homosexuálního partnera o další pohlavní život v něm. U muže bývá někdy spojena se ztrátou erekce, u žen se stále méně příjemným prožíváním soulože. V mládí je vzrušivost mnohem větší, takže i nepreferovaný objekt může být zdrojem vzrušení. Tato schopnost ale časem mizí. Takový homosexuál se může často mylně považovat za heterosexuála či bisexuála. U těch, kteří si svou homosexualitu plně uvědomují, může být pocit vítězství nad vlastní nežádoucí orientací zdrojem narcistické slasti, která podporuje erekci a pocity před ní i po ní.
Jinou vážnou příčinou selhání manželství homosexuálních lidí bývá nevěra homosexuálního partnera. Ta nastupuje nezřídka již v době, kdy manželství sice ještě sexuálně funguje, ale tento heterosexuální život je pro homosexuálního partnera pochopitelně prožitkové chudý a poskytuje mu malé uspokojení. Začne tedy vyhledávat osoby stejného, preferovaného pohlaví, s nimiž prožívá plnou bohatost erotiky. Někteří ženatí muži dokonce tvrdí, že občasný homosexuální styk zlepšuje jejich sexuální výkonnost při styku s manželkou, že jim umožňuje lépe snášet "heterosexuální dřinu". Takové mimomanželské homosexuální kontakty však v sobě vždy skrývají riziko, že je manželský partner jednou odhalí, což může vest k rozpadu manželství. Dnes, v době epidemie AIDS, je tato praxe nebezpečná i kvůli možnosti nákazy.
Dramaticky končívá manželství homosexuálních osob, když se homosexuální partner po několika letech manželství, v němž už vyrůstají děti, náhle zamiluje do člověka stejného pohlaví. Stává se to často lidem, kteří o své homosexualitě před manželstvím nevěděli a vše pochopili teprve tehdy, když učinili nahodilou pozdní homosexuální zkušenost. Může se to stát i homosexuálům, kteří sice měli před manželstvím homosexuální styky, ale nepoznali mezi nahodilými partnery nikoho, kdo by stál za hlubší vztah. Takového člověka pak mohou potkat v době, kdy již žijí v manželství a mají děti. Tento pozdně zamilovaný homosexuál, ať již muž, nebo žena, často ztrácí schopnost racionálně řídit své jednání a své manželství bezhlavě rozbíjí bez ohledu na manželského partnera i na zájmy dětí.
Existují samozřejmě i manželství zcela formální. Například homosexuální muž se dohodne s homosexuální ženou, že založí rodinu, aby naplnili svou částečně sobeckou touhu po potomstvu nebo aby jen oklamali veřejnost, své rodiče a podobně. Častou mylnou představou homosexuála je, že bude-li mít ženu a dítě, dosáhne pomyslného naplnění a klidu. Nemusíme asi zdůrazňovat, jak vysoce rizikové takové manželství bude. Erotická náklonnost, stmelující manželství heterosexuálů, která je v manželství heterosexuála s homosexuálem přítomna alespoň na jedné straně, zde chybí na obou stranách. Takové manželství by teoreticky mohlo uspět jen tehdy, kdyby morální a obecně lidská úroveň obou partnerů byla mimořádné vysoká.
Při úvahách nad manželstvím homosexuálních lidí je stále třeba mít na paměti zájem jejich možných dětí, které jsou do takového rizikového manželství přivedeny, aniž o tom samy mohou rozhodnout. Jestliže takové manželství selže a rozpadne se, měli by oba rodiče dbát především na jejich zájmy. Zostouzení, případy, kdy jeden z rodičů snižuje vážnost druhého homosexuálního rodiče kvůli jeho homosexualitě před dítětem, které něco takového nemůže ještě plně pochopit, dítě jen hrubě poškozuje. K takovému zneužití dítěte pro své vlastní zájmy by se neměl nikdy žádný z rodičů propůjčit. Informovat dítě o své homosexualitě může jen sám homosexuální rodič, a to nejlépe až v době, kdy syn nebo dcera jsou již dospělí.
Mnoho odpovědí na své otázky získáte v archívu starších diskuzních fór webu, pro toto téma zde