Mnoho odpovědí na své otázky získáte v archívu starších diskuzních fór webu, pro toto téma zdeKdyž přestala být homosexualita chápána jako “zvrhlost a nemravný rozmar odporného chtíče” a začala být později posuzována jako porucha sexuálního zdraví, cítili se lékaři být povoláni k léčení této menšinové odchylky. V současné době je homosexualita v civilizované části planety vyškrtnuta ze všech seznamů sexuálních deviací a je chápana jako jedna ze sexuálních alternativ.
Když přestala být homosexualita chápána jako zvrhlost a nemravný rozmar odporného chtíče a začala být v minulosti posuzována jako porucha sexuálního zdraví, cítili se lékaři být povoláni k léčení této menšinové odchylky. V současné době je homosexualita v civilizované části planety vyškrtnuta ze všech seznamů sexuálních deviací a je chápana jako jedna ze sexuálních alternativ. V osmdesátých letech byla z těchto seznamů vyřazena Světovou zdravotnickou organizací WHO.
Avšak vraťme se k léčení homosexuality, které je dnes již dávnou minulostí. Jako první se lékaři rozhodli léčit homosexualitu hormonálně. Vycházeli z představy, že mužská homosexualita jakožto nedokonalá mužnost může být léčena podáním správných hormonů nebo odstraněním "špatně fungujících homosexuálních varlat" a jejich nahrazením varlaty heterosexuálního muže. Výsledky byly žalostné, transplantovaná varlata byla organismem odmítnuta a z pacienta se nestal heterosexuál, ale homosexuální kleštěnec.
Dnes již víme, že naprostá většina homosexuálních mužů má zcela normální hladiny androgenů. Víme, že odlišnost nespočívá v deficitu hormonů, ale v odlišnosti reakce sexuálních center mezimozku na hormon. Podáním hormonů můžeme u pacientů s jeho nedostatkem právě zvýšit sexuální dráždivost a zesílit jeho sexuálníprožívání a chování; dojde tedy ke zvýraznění homosexuálních projevů. Pokud je hormonu dostatek, žádné zvýšení se nijak neprojeví.
Další rozšířenou léčbou byla léčba averzivní - budící odpor. Vycházela z mylné představy, že homosexualitu lze naučit, a tedy také odnaučit. Proto se lékaři snažili u pacientů vyvolávat nepříjemné asociace spojené s homosexuálními prožitky. Prakticky tento postup vypadal tak, že se homosexuálům promítaly vzrušující obrázky a scény a současně jim byl podáván lék vyvolávající zvracení nebo jim byl do těla pouštěn bolestivý elektrický proud. V podstatě se jednalo o hrozné mučení, jehož výsledek byl, že homosexuálové zvraceli v přítomnosti svého lékaře, který pak přišel na vizitu, a mezi sebou se nadále sbližovali a pohlavně stýkali. U nás se na základě závěrů vyplývajících z tohoto způsobu léčby přestala homosexualita soudně trestat. Zasloužil se o to v padesátých letech psychiatr Kurt Freund.
Za zmínku stojí další metoda, která se u nás používala v šedesátých a začátkem sedmdesátých let. Jednalo se o opakovaná sezení v intoxikaci LSD. LSD je droga, která může chemickým zásahem do duševních procesů v mozku vyvolat stav, v němž by podle psychoanalytických teorií mohlo dojít k odreagování nepříjemných zážitků z dětství, a tak by bylo možné odstranit jejich domnělé následky spočívající např. v homosexuální orientaci. Výsledky léčby byly sporné a ne vždy trvalého charakteru. Tomuto způsobu léčby učinilo konec zjištění, že podání LSD může v některých případech vést k propuknutí těžké duševní choroby. Výsledný stav tedy nebyl vyléčením, ale překrytím stavu stavem ještě nebezpečnějším a komplikovanějším. Výroba LSD byla zastavena a léčba ukončena.
Rozvoj neurochirurgie, především stereotaktických metod, které dokáží rozrušit malou, funkčně významnou část mozkové tkáně, aniž přitom poškodí další oblasti, vedly k pokusům léčit sexuální deviace a homosexualitu chirurgicky. V ojedinělých případech se to opravdu podařilo. Metoda je ale natolik nebezpečná, že jsou často poškozeny významné mozkové funkce, a je spojena s nemalou úmrtností. Nakonec i v případech, kdy pacient po operaci nejeví nějaké hrubé neurologické poruchy, jde spíše o mrzačení pacienta než o jeho léčení. U nás se neurochirurgie nepoužívala nikdy ani u nejtěžších sadistických deviací a z hlediska lékařské etiky je to nepřípustné.
Jelikož je sexuální orientace uložena v mozku, nelze změny dosáhnout kastrací.
Nepřípustné je též opatření navržené v sedmdesátých letech, týkající se předcházení homosexualitě podáváním hormonů během nitroděložního vývoje. I laikovi je jasné, že hormonální zásah do křehkého vývoje plodu by jej ohrožoval mnohem většími riziky zcela jiného charakteru.
Mnoho odpovědí na své otázky získáte v archívu starších diskuzních fór webu, pro toto téma zde