Mnoho odpovědí na své otázky získáte v archívu starších diskuzních fór webu, pro toto téma zdeI přes nedostatek informací považujeme za velmi pravděpodobné, že lidé udržovali homosexuální styky přinejmenším několik století před počátkem našeho letopočtu a že určité procento lidí homosexuálně žilo ve všech dobách.
I přes nedostatek informací považujeme za velmi pravděpodobné, že lidé udržovali homosexuální styky přinejmenším několik století před počátkem našeho letopočtu a že určité procento lidí homosexuálně žilo ve všech dobách.
Nedostatek informací o sexuálním chování v prehistorické době se snažili vědci doplnit studiem současných primitivních společností. Prozkoumali etnologické prameny pojednávající o šestasedmdesáti současných primitivních kulturách z různých částí zeměkoule. Dvacet sedm z nich homosexuální chování potlačovalo, a to rozdílnými prostředky - někde zesměšněním, jinde trestem smrti. Ve zbývajících devětačtyřiceti kulturách homosexuální projevy postihovány nebyly, ba někde byly dokonce součástí předepsaných náboženských ceremoniálů nebo výhradní formou pohlavního života před uzavřením manželství a byly uznávány i v dospělosti vedle styků heterosexuálních. Zajímavé však je, že v pramenech, z nichž se dozvídáme o společnostech, které homosexuální chování akceptovaly, nebyly zmiňovány případy osob chovajících se výlučně homosexuálně, ale dozvídáme se hlavně o chování bisexuálním. Za zmínku stojí zajímavost, že některé přírodní národy, například domorodci na Nové Guineji, žijí výhradně homosexuálně a pouze jednou v roce provádějí speciální rituál za účelem rozmnožování. K heterosexuálnímu styku mají takový odpor, že se u mužů při dané příležitosti vyskytuje často impotence.
Řada vědců nacházela souvislost mezi postojem společnosti k ženám a postojem k homosexualitě. V matriarchátu, kde měly ženy vysoký sociální statut, se prý na homosexuální chování pohlíželo jako na něco nedůležitého. Naopak ve výhradně patriarchálních společnostech, kde byla žena považována za méněcennou bytost, bývala homosexualita potlačována, a to hlavně její mužská podoba.
Homosexuální chování bylo nejvíce rozšířeno právě na přechodu mezi matriarchátem a patriarchátem, kam je řazena doba starého Řecka. Vývoj postoje k homosexualitě se měnil a byl různý. Vesměs byl však ovlivňován a směrován náboženstvím dané kultury. Touto problematikou se podrobněji zabývají stránky My a víra.
Uznání a proces odtrestnění homosexuálního chování byl započat v roce 1867 jedním německým právníkem - Carlem Heinrich Ulrichsem, který však neuspěl. V úsilí o lékařské pojetí homosexuality pokračoval na přelomu století a v polovině našeho století lékař, možno říci první sexuolog vůbec, Magnus Hirschfeld. V Německu založil první sexuologický ústav na světě. Ústav soukromý, nikoli univerzitní. (Prvním univerzitním ústavem na světě je náš pražský Sexuologický ústav.) Ulrichsovu teorii postavil na soudobý vědecký základ. Homosexualitu chápal jako přítomnost výrazných rysů opačného pohlaví u jinak zcela normálně tělesně i duševně rozvinutého člověka. V letech 1896-7 sestavil petici, která byla v roce 1905 diskutována v říšském sněmu, ale nakonec byla odmítnuta. I když byly tehdejší Hirschfeldovy snahy na poli trestního práva odmítnuty, v ostatních oblastech společenského života homosexuálům přinesly užitek.
Tím, že se homosexualitou začala zabývat věda, přestal být problém posuzován pouze z morálního hlediska, a tak se v souvislosti s celkovým liberalizačním proudem po první světové válce a hlavně po druhé světové válce v Evropě a později i v Americe rozvinul proces emancipace homosexuálů. Homosexuálové se začali organizovat, zakládali homofilní organizace. Tyto organizace vedou jejich jménem dialog s ostatní společností, připravují sociální a podpůrné programy pro homosexuály, vydávají tisk, v některých zemích mají díky své přítomnosti v parlamentu také vliv na státní politiku, a tak se snaží homosexuální menšinu chránit před možným nepřátelstvím heterosexuální většiny. Dokonce existují rozhlasové a televizní stanice, které věnují pravidelně část svého vysílacího času problematice homosexuálů a programům tvořeným speciálně pro ně. Vliv homofilních organizací na jejich členy i podobně orientované lidi není malý. Příznivě se projevil například ve specifické sexuální výchově homosexuálů, zaměřené proti šíření AIDS, kdy se podařilo významně snížit přenos této nemoci mezi homosexuály.
Snahy o zrovnoprávnění homosexuality a medicínské výzkumy nakonec napomohly tomu, že homosexualita byla vyškrtnuta ze seznamu nemocí v americkém seznamu DSM - III. Od roku 1973 nepovažuje homosexualitu za nemoc Americká psychiatrická asociace. V roce 1992 byla vyřazena ze seznamu sexuálních nemocí na mezinárodní úrovni Světovou zdravotnickou organizací WHO.
Mnoho odpovědí na své otázky získáte v archívu starších diskuzních fór webu, pro toto téma zde